Jan Fingerland: Výbuch (jedné politiky) v Kábulu
Na teroristické činy lze nahlížet z různého hlediska – jako na snahu si něco vynutit, potrestat vládu, je možné je chápat i jako vojenskou akci, ale také jako drastický vzkaz. V případě gigantické exploze v Kábulu je jednodušší určit adresáta než odesilatele.
Jedním ze vzkazů je zpráva, že žádná vláda a žádný její spojenec nebude v Afghánistánu v bezpečí. Exploze se odehrála na dohled, a v každém případě na doslech od prezidentského paláce a prakticky všech důležitých ambasád. Místo činu také spadalo do oblasti, která měla být obzvláště dobře chráněná.
Dalším vzkazem je prosté sdělení pachatelů, že nic není svaté. Před pár dny Islámský stát zaútočil na oblíbený zmrzlinový stánek v Bagdádu, nyní je to útok na místo, kde zřejmě nic nebylo, kromě toho, že spadalo do chráněné zóny hlavního města.
Typickou obětí kábulského útoku jsou proto civilisté. Tento útok také už spadal do postního měsíce ramadánu, a to je další překročení hranic, které by si jiní extremisté možná kladli. Nedávno Tálibán zaútočil na afghánské vojáky, kteří vycházeli z mešity.
Hodný Tálibán
Tentokrát se ale Tálibán k útoku nehlásí. Tato organizace se v poslední době snaží předefinovat, distancuje se od útoků na civilisty. Místo toho se soustředí, přinejmenším podle vlastních slov, na boj s afghánskou armádou i se zahraničními jednotkami, které v zemi působí.
Je to součást jeho strategie, jak vyrovnat tlak Islámského státu, který v některých oblastech zaznamenal velký vojenský i propagandistický úspěch. Islámský stát sice není v Afghánistánu tak početný a nemá pravděpodobně šanci získat a udržet rozsáhlá území, ale v řadě případů značně zkomplikoval Tálibánu život. Nejde samozřejmě o nějaké zcela nové lidi, ale skupiny, které se nyní samy označují jako Islámský stát – ani tito lidé se ale zatím k útoku nepříhlásili.
Celá situace je zarámována velmi komplikovanou situací v samotné zemi i jejím okolí. Afghánistán je místo, kde se střetává řada organizací, včetně různých soukromých pašerácko-teroristických sítí, často mocnějších než armáda a policie a krutější než Tálibán. V Afghánistánu se také kříží zájmy několika regionálních velmocí, vzájemně se tu blokují Pákistán s Indií, Saúdi s Íránci, a konec konců i Rusové s Američany.
Staronové poměry
V poslední době se proslýchá, že Moskva začala podporovat některé ozbrojené skupiny, aby potrápila Američany. Byl by to vlastně obrácený postup oproti americko-sovětskému soupeření v 80. letech. Sami Rusové ale popírají, že by jakékoli islamisty v Afghánistánu podporovali. Je ale dobře známo, že navázali kontakty s Tálibánem a dohodli se na nějaké formě spolupráce. Sunnitský Tálibán navázal také vztahy s Íránci – je to ovšem asi také snaha vyvinout tlak na Pákistán a na Američany.
Stále silnějším hráčem v Afghánistánu je Čína. Společně s Moskvou jí znepokojuje export militantních aktivit z Afghánistánu na vlastní území, ať je to jih Ruska nebo západní provincie Číny. Peking by navíc rád co nejvíce stabilizoval oblast mezi svými hranicemi a Evropou v rámci své hospodářské expanze za západ.
Před sedmi lety bylo v Afghánistánu asi 130 tisíc vojáků západní koalice, zejména Američanů, nyní je to jen asi desetina, ale Trumpova administrativa nyní posiluje kontingent o pár tisíc lidí. Nikdo ovšem nepotřebuje tak drastické prostředky k tomu, aby upozornil, že nyní již více než patnáctiletá snaha vykořenit radikály z Afghánistánu nebyla příliš úspěšná.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
