Jan Fingerland: Z premianta trojkařem aneb Keňská demokracie na křižovatce

Lidé už od úterního rána stáli mnohahodinové fronty, aby mohli volit – do místních rad, parlamentu a především rozhodovat o tom, kdo bude prezidentem, zda dosavadní hlava státu Uhuru Kenyatta nebo jeho dlouholetý sok Raila Odinga.

Opoziční vůdce Odinga už se nechal slyšet, že jeho soupeř Kenyatta nemůže vyhrát jinak, než že jeho Jubillee Party zfalšuje výsledky. Byla to narážka na jeho stížnosti po dvou dřívějších prohraných volbách.

Napětí předvolební i povolební

Vzhledem k tomu, že se očekává velmi těsný výsledek, panují obavy z nepokojů. Vzhledem k těsnému hlasování bude výsledek zřejmě znám až za několik dní – přičemž s každou hodinou nejistoty roste riziko, že se lidé vypraví do ulic.

Napětí se zvýšilo také únosem a vraždou člena volební komise, který byl zodpovědný za elektronické sčítání hlasů. Není jasné, zda ho unesl někdo spojený s opozicí, anebo naopak stávajícím prezidentem, který vykazuje stále autoritářštější tendence.

Už celé týdny z Keni přicházely informace o tom, jak vládní zaměstnanci obtěžují nejen domácí opozici, ale i cizince, kteří v zemi pobývají a případně napomáhají Railovi Odingovi. Nad celým volebním procesem se vznáší vzpomínka na hlasování před deseti lety, kdy povolební nejasnosti údajný vítěz Kibaki uťal a prohlásil se prezidentem.

Keňský prezident Uhuru Kenyatta odevzdává svůj hlas v doprovodu manželky Margaret|foto: ČTK/AP, Ben Curtis,ČTK

Následovaly národnostní nepokoje, při kterých zahynulo 1200 lidí a více než půl milionu muselo uprchnout z domovů. O pět let později, kdy Odinga opět prohrál, tentokrát s Kenyattou, se kvůli selháním elektronických systému opět vyskytly spory ohledně férovosti hlasování. Nesouhlasící Odinga se tehdy ale spokojil jen se stížností u soudů a tím zřejmě předešel tomu, aby se z obvinění z volebních manipulací vyvinul násilný střet, jak tomu bylo v roce 2007.

Ztráta pověsti

Kvůli těmto událostem přišla Keňa o postavení země považované za vzorový příklad státu, který se úspěšně dostal z post-koloniálního marasmu a vybudoval nadějnou demokracii. Spor obou současných kandidátů je přitom vlastně pokračováním rivality mezi jejich otci – Kenyatta je synem prvního prezidenta, Odinga prvního viceprezidenta.

Tak vznikly dvě politické dynastie, které nyní stojí proti sobě a ničí tamní demokracii, ale i nadějný hospodářský rozvoj. Keňa byla dlouhodobě největší ekonomikou východní Afriky a těžila z rychlého rozvoje turismu – ten ale kvůli politické nestabilitě zase začal upadat.

Masajové ve frontě u volební místnosti v Lele, 130 kilometrů jižně od Nairobi|foto: ČTK/AP, Jerome Delay,ČTK

Keňa také nepřekonala jeden ze zásadních problémů při ustavování demokracií moderního typu. Spor obou prezidentských kandidátů je také sporem dvou etnik, Kikujů a Luů. Příslušností k jedné ze dvou skupin se řídí i vzorce volebního chování a stranická příslušnost. Tento konflikt je promíchán se sporem o půdu, případně s vyháněním příslušníků jiných etnik z pastvin a polností.

Naděje neumírá

Keňa však není odsouzena k úpadku. Právě před sedmi lety se tamní politici dokázali dohodnout na nové ústavě, která přerozdělila zemi na desítky nových krajů, čímž přesunula peníze a moc níže. Také tím odstranila dosavadní systém „vítěz bere vše“, který poražené politiky nutil ke konfrontaci. Podle tohoto uspořádání musí vítěz prezidentských voleb získat alespoň čtvrtinu hlasů ve více než polovině volebních krajů.

To mimo jiné vedlo k tomu, že větší etnické skupiny – v Keni jich je 44 – musejí vytvořit aliance s těmi menšími. A také se tím narušuje nešťastný vzorec hlasování podle etnicity. To znamená, že ani Keňa není bez naděje na obrat k lepšímu, ale není jasné, jestli se tak stane právě v těchto volbách.