Jan Fingerland: Za co je letošní Nobelova cena za mír
Nobelovy ceny míru se někdy dávají za naději a někdy za zásluhy. Letošní ocenění je tak trochu obojím. Oceněné tuniské organizace se vyznamenaly v nedávné minulosti a jsou příslibem pro budoucnost. A to nejen pro Tunisko.
V roce 2015 poputuje cena Alfreda Nobela do rukou zástupců hned čtyř organizací – jde o dvě odborové centrály, jednu organizaci specializovanou na monitorování a ochranu lidských práv a jeden průmyslový svaz. Tato neobvyklá kombinace má svou hlubší logiku.
Až budou zástupci těchto institucí přebírat v Oslu Nobelovu cenu, bude to téměř přesně pět let od okamžiku, kdy se mladý pouliční prodavač Mohammed Buazízí upálil na protest proti policejní šikaně a proti bezvýchodnosti své ekonomické situace.
Buazízího sebevražda se stala rozbuškou, nebo přinejmenším symbolickým začátkem procesu, kterému se nejdříve říkalo jasmínová revoluce a později arabské jaro. Dnes se mluví s hořkou ironií o islamistické zimě.
V zemích, kde se společnosti úspěšně postavily proti vládnoucím režimům, dopadly tyto pokusy – přinejmenším prozatím – neuspokojivě.
Buď vyústily v chaos a občanskou válku, jako v Libyi a ještě hůře v Sýrii a Jemenu, a nebo skončily návratem represivního státu, jak je tomu nejtypičtěji v Egyptě.
Jedinou výjimkou je Tunisko, byť výjimkou ovšem velmi vratkou, která několikrát nebezpečně zavrávorala. Důvodů, proč jde Tunisko lepší cestou, je několik.
Například je to silný sekularismus tamní společnosti – západní noviny přehlížejí silnou a kladnou úlohu tamních velmi levicově a světsky orientovaných odborů.
Důležitým důvodem je také relativně slabá armáda bez politických ambicí, což je paradoxní dědictví svrženého diktátora, který se bál vojenského převratu.
A svou roli hraje i silný vliv francouzské kultury. A v neposlední řadě je to také relativní slabost a relativní umírněnost islamistů, zejména těch ze strany An Nahdá, byť s důrazem na slovo relativní.
To, co zaujalo Nobelův výbor, je však něco jiného. Tuniská cesta se od ostatních arabských jar a islamistických zim liší tamní snahou o dohodu a kompromis.
Ve společnostech, kde jako důležité pojítko chybí důvěra politických soupeřů, že prohra nebo vítězství jsou jen dočasné, totiž demokracii vybudovat nelze.
Právě to chybělo v zemích, kde arabské jaro ztroskotalo. Vědí o tom něco v Sýrii, kde alávité hned od počátku vycházeli z přesvědčení, že pád diktátora Bašára Asada bude znamenat jejich zásadní ohrožení.
Platí to pro Egypt, kde se Muslimské bratrstvo a zbytek společnosti dostali do neřešitelného konfliktu, a dokonce to platí i pro dosud klidné Turecko, kde se prezident Erdogan zřejmě už nikdy nehodlá vzdát moci, i kdyby měl zničit celou zemi.
Čtyři oceněné instituce jsou právě těmi silami, které se o dohodu snažily a snaží – a Nobelův výbor ještě zdůraznil, že ocenění nejde čtyřem jednotlivým organizacím, ale celé čtyřce jako celku.
Hnutí takzvaného kvarteta pro národní dialog vzniklo před dvěma lety poté, co se Tunisko ocitlo na okraji propasti.
Začátkem roku 2013 byl zavražděn sekulární levicový politik Šukrí Bilajd a začala se prudce zhoršovat atmosféra mezi vládou islamistů z An Nahdy a sekulární opozicí. V červenci onoho roku byl zavražděn další sekulární politik Muhammad Brahmí.
Za těmito vraždami stáli pravděpodobně islámští extremisté, ale panovalo a panuje podezření, že tyto síly jednaly v nějaké koordinaci s umírněnější An Nahdou, tuniskou obdobou Muslimského bratrstva.
Situace se začala posouvat k výbuchu. Islamistická vláda však nakonec začala s opozicí vyjednávat o nových volbách, a to za pomoci zmíněných zprostředkovatelů.
Díky tomu se podařilo po opakovaných průtazích dojednat a schválit novou ústavu a také uspořádat volby, v nichž zvítězila sekulární opozice. Bez závažnějších problémů se také konaly prezidentské volby.
Tunisko se tedy udrželo na kolejích, i když se momentálně situace opět zhoršila – letos to bylo hlavně kvůli dvěma velmi krvavým atentátům na turistické cíle, což je velká hrozba pro ekonomickou rovnováhu země.
Letos tedy Nobelovu cenu nedostanou žádné těžké váhy, o kterých se spekulovalo, jako byl papež František nebo třeba Angela Merkelová, politička, která se snaží na evropské půdě vyřešit negativní důsledky dění v arabském světě.
Ocenění půjde do arabského světa samotného, na opačnou stranu naší společné hranice. A je to také ocenění, které se symbolicky vrací k počátku nyní tak negativně hodnocených dějů, jako jsou politická povstání v Sýrii a jinde.
Nobelova cena tedy oceňuje, co kvarteto pro národní dialog udělalo a čím by se v ideálním případě mohli inspirovat další činitelé arabského světa.
Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
