Jan Jůn: Porážka britské vlády vlastními rebely je zasloužená

Dolní sněmovna totiž - pro vládu neočekávaně - přijala 309 ku 305 hlasům zákon stanovící, že právo schválit či zamítnout dohodu o brexitu bude mít parlament, nikoli jen vláda.

Nyní hrozí vládě Mayové další a prý ještě větší porážka příští středu, kdy by se po posledním dni debaty ve výborech mělo hlasovat o zákonném stanovení data brexitu na 29. březen 2019.

Rebelové - kterých by prý mělo být ještě více než tento týden, neb mnozí se údajně po vyhraném hlasování přestávají bát brexitářů ve vládě i ve vlastních řadách - tvrdí, že závazné datum není nutné a nebere ohledy na možné průtahy v jednáních a problémy s nestihnutím tohoto termínu.

Premiérka Mayová přijela do Bruselu na schválení prvního kola brexitových vyjednávání |foto: ČTK/AP, Olivier Matthys,ČTK

Podle některých náznaků je však možné, že premiérka, která se mezitím po prvním dnu summitu ve čtvrtek vrátila z Bruselu domů - zatímco ten vydal v páteční poledne ústy předsedy Evropské rady Tuska očekávaný verdikt - by mohla ustoupit, neb datum už stanovil článek 50.

Důvěra v integraci

Ohledně summitu, podle Tuska bylo „dosaženo podstatného pokroku ve vyjednáváních“ ve třech částech první kapitoly a někdy v lednu bude možné začít jednat o kapitolách dalších, tedy o budoucích ekonomických a politických vztazích. Podle expertů to mají být vyjednávání o mnoho těžší než první kapitola a tak se máme na co těšit, zejména proto, že Evropská unie prý netrpělivě očekává britské návrhy.

Co však vzbudilo obavy britské veřejnosti v souvislosti se zmíněnou porážkou vlády, byly reakce některých vládních poslanců, kteří požadovali, aby byli rebelové tvrdě pokáráni a potrestáni odvoláním z parlamentu v jejich volebních obvodech, tedy postoj, který se spíše dal čekat od Nigela Farage z xenofóbní strany UKIP a on se vyjádřil ještě ostřeji.

Nigel Farage z xenofóbní strany UKIP se vyjádřil ještě ostřeji|foto: ČTK/AP, Jean-Francois Badias,ČTK

Někteří z rebelů pak prý byli nuceni nahlásit policii nenávistné telefonáty vyhrožující jím dokonce smrtí a deník Daily Mail, známá to bašta brexitářů a xenofóbů vůbec, přinesl fotografie devítky na titulní straně a nazval je zrádci.

Rebelové, pod vedením bývalého ministra Clarka, se hájili tím, že chtěli jen upevnit právo parlamentu rozhodovat. Dodávali pak, že brexit měl podle jeho zastánců přinést zemi větší suverenitu a tu zemi zaručuje parlament, jehož právo na rozhodování nesmí narušit ani vláda, ani panovník. Vláda si pak zjevně uvědomila, že nejednáním s rebely si vlastně sama zavinila porážku a začíná s nimi nyní komunikovat.

Reakce militantních brexitářů po vítězství rebelů i během předcházející debaty ovšem vzbuzují obavy ohledně směřování některých vrstev a skupin obyvatelstva Británie k velmi nenávistnému xenofobnímu a vypjatě nacionalistickému izolacionismu, podobně jako jinde v Evropě.

To už nemá vůbec nic společného s oprávněnou kritikou byrokratické přebujelosti a utrácivosti Evropské unie a nutností reforem, které by obyvatelstvu kontinentu i Británie vrátily důvěru v integraci.