Jan Macháček: Co je a není úplatek

V tom jak celou věc předkreslují státní zástupci a policie to zatím vypadá, že je nám představován zjevný posun, protože takto přísně ani politici, ani veřejnost trestný čin úplatkářství až dosud nevnímali. Byli tu sice lidé jako advokát Václav Láska (nebo různá občanská hnutí), kteří v tom měli jasno už dávno. Promiňte, pane Lásko, že jsme nedávali pozor! Nyní probíhá ze strany policie a státních zástupců pokus, aby tato interpretace byla vnímána jako mainstreamová a všeobecně akceptovatelná. Pokud tuto interpretaci potvrdí soud – a uvalení vazby naznačuje, že by se tomu tak minimálně v první instanci stát mohlo – stane se tento výklad všeobecně platný.

Korupce roste směrem na jih a na východ, tak tomu odjakživa bylo a bude. Střed Evropy má šanci být spíše severem a západem, pokud se tedy budeme snažit. Pokud chceme mít z hlediska potírání korupce přísnější pravidla než je ve střední Evropě zvykem a mít spíše pravidla jako v Singapuru (tam je za korupci považováno i poskytnutí spropitného), je otázka zda by tomu neměla předcházet spíše politická a parlamentní debata a legislativní změna či spíše legislativní specifikace. Například paragraf, který by mohl znít třeba takhle (předesílám, že nejsem právník) „za poskytnutí neoprávněné výhody lze považovat i poskytnutí či přijetí placené funkce nebo lukrativního pracovního postu ve firmě či instituci.“ Nebo tak něco.

Takový postup se mi zdá čistší než když radikální posun ve vnímání toho, co je trestně postižitelné a co dokonce umožňuje vazební stíhání, určuje výkonná moc (policie a státní zástupci) a ve finále moc soudní.

Už slyším ty hlasy: proboha co to ten hloupý novinář navrhuje? Vždyť je přece jasné, že poslanci si schválí, že tohle přesně korupce není, že to je normální akceptovatelný politický handl. Tím bych si tak jistý nebyl. Třeba ČSSD ústy Lubomíra Zaorálka teď investovala mnoho politického kapitálu do toho, aby potvrdila, že policejní výklad těchto kšeftů je správný.

Jsou tyto handly normální? To zase v žádném případě: jsou nemravné, zavrženíhodné a odsouzeníhodné (nikoli v doslovném slova smyslu). Proto existuje i ten výraz politická korupce. Já sám jsem ho chápal jako výraz pro politické obchody, které sice zavánějí, ale do báně se za ně nechodí. Teď je politická korupce specifický segment postižitelné korupce.

Pak si vezměme tu práci nebo funkci. Když je někdo někde zaměstnaný, není to přece jen výhoda, ale také zodpovědnost. Když něco provede nebo rozbije, může mu to šéf strhnout z platu. Člen dozorčí rady má také zodpovědnost. Ručí ze zákona celým svým osobním hmotným majetkem! Sice se to v praxi moc neděje, ale zákon mluví jasnou řečí.

Pak je tu ta otázka, že v dozorčí či správní radě mají sedět odborníci. Pardon – ale co je to odborník na dozorčí radu? Nic takového přece neexistuje. Představa, že to je odborník na dozorování či kontrolu je zcestná To by v dozorčích radách museli sedět jenom auditoři a kdo by potom dělal ten audit, že ano. Odbornost pro dozorčí radu posuzuje vlastník, v našem případě stát. Tečka.

Další věc. Kdo je třeba deset let v politice, většinou ztratí kontakt se svou původní odbornou profesí. Možná logicky čeká, že když se v politice vyčerpá, tak mu rodná strana pomůže s přemostěním návratu. Pokud to nebude napříště možné, pak už do stran nevstoupí vůbec nikdo.

A pak je tu taky otázka formalismu. Leckdo říká, že vadí hlavně jak bezostyšně a průhledně premiér s paní Nagyovou postupovali. Co to je za argument. Kdyby nebyly žádné smsky a schůzky a ten post by prostě tak nějak přišel, pak by to bylo v pořádku. Jde tedy o formu či o obsah?

Lidový názor je, že možná není na škodu, když se teď všichni šíbři bojí. Vlastně souhlasím. Jen nevím, jestli umím a chci tleskat tomu vazebnímu stíhání, těch tří bývalých poslanců především.