Jan Macháček: Evropan Macron, co to přesně znamená?
Emmanuel Macron musí ještě vybojovat druhé kolo prezidentské volby ve Francii a k tomu přeci jen potřebuje slušnou volební účast a k tomu zase dostatečné napětí a drama, bez které se mobilizace slušných Francouzů nepodaří.
My však nechme mobilizaci a drama Francouzům, protože z Prahy to neovlivníme. Můžeme si tedy dopřát tu drzost, že Macrona už vidíme prezidentem.
Macron hodně staví na otevřenosti, na globalizaci, na evropanství, na další integraci Evropy. Budoucí prosperita Francie opravdu závisí na tom, jak se bude dařit celé Evropě a celé EU. Co si pod tím představit v praxi? A jak to souvisí s tím úplným jádrem Evropy, tedy německo-francouzskou spoluprací a kooperací?
Víme, že Macron je pro vícerychlostní Evropu, pro EU a la carte, kde se bude každý více či méně integrovat podle jídelního lístku, že je pro větší integraci eurozóny. Co to ale může znamenat v praxi? Němci a také třeba Italové by rádi viděli více integrace EU třeba v migrační politice v nějaké společné kvótě na přerozdělování uprchlíků.
Tady ale Němci nenarazí jenom na odpor střední Evropy, nějaké permanentní přerozdělování migrantů nedopustí ani Francie – Macron neMacron. Francouzi – a o to více, že budou mít v čele Macrona - by zase rádi chtěli více integrace eurozóny, ekonomickou vládu eurozóny, ministra financí, společný dluhopis, případně nějakou společnou daň či společný fond pojištění vkladů.
Prokázat evropanství
To zase nebudou chtít Němci, odpor k tomu je jejich národní konsensus zleva doprava, opět Macron neMacron. Nechtějí měnit základní evropské smlouvy, mají svá vlastní ústavní omezení apod.
Macron se může snažit působit na Němce, aby omezili svoje všemožné fiskální a obchodní přebytky, více investovali, deregulovali svůj sektor služeb a pomohli tak oživit poptávku v eurozóně. V tomto ohledu nic nového, totéž opakuje každý rok i Evropská komise. Macron to ale musí říkat nahlas a účinně na to tlačit, jinak bude jenom takovým dalším francouzským neslaným nemastným reformátorem, který toho tolik nezmůže a neprolomí.
Němci patrně budou ochotni ustoupit pouze v tom, co už navrhuje i německý ministr financí Wolfgang Schäuble: vznikne Evropský měnový fond EMF na způsob Mezinárodního měnového fondu, k tomu není třeba měnit základní smlouvy.
Před dvěma měsíci, když se ještě nový americký prezident Donald Trump těšil na rozpad EU a označoval NATO za přežité, mluvil kandidát Macron v Evropě nejjasněji: je podle něj třeba rychlé posílení společných evropských obranných kapacit, společné evropské jaderné obrany pod francouzským vedením apod.
Nyní už Trump NATO rehabilitoval, tak bude možná lepší, když EU zatím nechá tyto nápady u ledu. Koneckonců představa, že evropskou obranu bude řídit nějaký evropský komisař, je zatím dosti zcestná. Nestačí trable s eurozónou?
Jinak německé spektrum názorů na Macrona představuje zatím celý kaleidoskop. Někdo ho vidí jako katalyzátor další integrace, někdo jako neúspěšného reformátora pod prezidentem Hollandem a někdo zase jako naději pro Evropu, které by Německo mělo pomáhat.
Svoje evropanství může ale Macron prokázat hned zkraje svého případného prezidentského mandátu. Měl by se postavit za MMF ve věci snížení řeckého dluhu a měl by se postavit za konstruktivní přístup EU ve vztahu k brexitu. To jsou věci, které se budou řešit už velmi brzy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
