Jan Macháček: Kolik džinů z láhve vypustí dohoda s Británií?

11. únor 2016

Na příštím summitu EU se bude řešit otázka tzv. reformní smlouvy, kterou - bude-li schválena - chce předložit britský premiér David Cameron svým voličům v referendu s otázkou, zda jeho spoluobčané budou chtít v takové Evropské unii zůstat.

Zjednodušeně lze konstatovat, že horší načasování si Britové vymyslet opravdu nemohli, Evropskou unii totiž zrovna přemáhá celá nálož naléhavých krizí, které mnohé přišly zvenčí a náhle: dluhová krize, krize eurozóny, ukrajinská krize, resp.ruská agrese a hlavně migrační krize.

A teď se do toho ještě bude diskutovat otázka britské reformní smlouvy s Evropou a bude to stát hodně času a úsilí v době, když je zrovna třeba řešit něco úplně jiného, třeba jak zachránit Schengen. Navíc většina výše zmíněných krizí – jako migrační krize či krize eurozóny – si žádají více centrálních a společných řešení, zatímco Británie volá po opaku.

Výhodou načasování na druhou stranu je, že právě proto, že ostatních krizí je tolik, si nikdo nepřeje, aby Británie odešla, a většinou jí asi všichni vyjdou vstříc, pokud tedy alespoň umožní ostatním, aby se dále integrovali, bude-li třeba.

Čtěte také

Celá věc má ale ještě jeden háček. Spoustu analytiků nyní upozorňuje, kolik dalších džinů z láhve mohou výjimky pro Brity vypustit, kolik dalších zemí a regionů může žádat výjimky pro sebe, co všechno se může dát do pohybu. To, že budeme mít stále více Evropu à la carte, Evropu jen částečně se překrývajících integračních kruhů, je už jasné. Nyní jde o to, aby se nám to celé nerozklížilo.

Tak například Dánsko také spíše odmítá další evropskou integraci, asi by rádo zavedlo po vzoru Británie omezení sociálních benefitů pro lidi, kteří v Dánsku pracují nebo chtějí pracovat. Současná vládnoucí garnitura ve Finsku by ráda naopak posílila evropský centralismus a zpřísnila automatické pokuty pro ty evropské státy, které neplní smluvní závazky v oblasti fiskální politiky.

David Cameron

Polsko by po takřka celé dekádě proevropských liberálních vlád integraci Evropy rozvolnilo. Polsko zkrátka nyní žádá volnější stupeň integrace, asi bude žádat zrušení povinnosti přijmout euro a určitě bude chtít zrušení evropské obranné politiky.

Maďarsko by nejradši rozvolnilo EU na jakousi užší zónu volného obchodu, jako to chtěla (či pořád vlastně chce) ODS, a naopak Itálie by chtěla více opravdové evropské integrace: společný evropský dluhopis, společné investice a uvolnění kostnatých fiskálních pravidel.

Čtěte také

Získá-li ve Francii navrch extrémní pravice, bude žádat více rozhodování v Paříži a znovuzískání suverenity. A celá otázka takzvaného Brexitu samozřejmě velmi „vzrušuje“ katalánské separatisty ve Španělsku. Odejde-li Británie, bude totiž znovu na stole otázka Skotska.

Seznam by mohl být ještě dlouhý a člověk si říká, aby nám z té Evropy vůbec něco zbylo. Když toho vybírání z evropského jídelního lístku bude příliš a budou-li se z lístku vybírat podstatné stavební kameny, může se udělat celé Evropě dosti nevolno.

Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu.

autor: Jan Macháček
Spustit audio