Jan Macháček: Na výpravu do Zemanova terénu
Leckdo se domnívá, že to, co předvedl prezident Miloš Zeman ve věci vyznamenání pro pana Jiřího Bradyho, bylo nejen dosažením dalšího pomyslného dna, ale hlavně bodem obratu.
Tentokrát už to prezident prý opravdu přehnal a koneckonců to přehnal spolu s dalšími „ústavními činiteli“ ve věci servilního vyhlášení loajality vůči čínskému totalitnímu režimu.
Bod obratu má nastat jednak proto, že to tentokrát Miloš Zeman s pomstychtivostí přepískl a pak také proto, že i obyčejní lidé jsou snad alergičtí na patolízalské podlézání velmocem.
Jenže v pomstychtivosti vynikal už bývalý prezident Václav Klaus, například odmítal jmenovat soudcem justičního čekatele, který si dovolil ho kritizovat. Stejně tak se Zeman mstil za kritiku Martinu Putnovi i rektorům, kteří se za něj postavili.
Taktéž zastavil jmenování některých velvyslanců, kteří se provinili třeba jen tím, že se proti němu stavěli v dobách opoziční smlouvy. Další posun tady přeci jen je – jedná se o pomstu na příbuzném. Uvidíme brzy podle vývoje preferencí prezidenta, co na to prostý lid, jestli se to nějak projeví, jestli podlézání Číně vadí jinde než v Praze.
Obávám se osobně, že to stačit nebude, pokud se jedna věc zásadně nezmění. Všimněme si, že se ostrá kritika projevuje především na sociálních sítích, na Facebooku apod. Zde ale vznikají díky nastaveným algoritmům bubliny lidí, kteří mají stejný názor a kteří se pouze a pomyslně poplácávají po ramenou, kdo to prezidentovi více natřel.
Co voliče Zemana trápí?
Každý vtipný a břitký statut, kritizující či demaskující prezidenta, každý statut odsuzující či vysmívající se hlavě státu si přečte jen a pouze uzavřená množina těch, kteří už měli stejný názor hotový dávno předtím.
Všimněme si, kolik lidí získá falešný pocit, že si takto odpracovali jakýsi díl občanské statečnosti a angažovanosti. Dmou se heroickou pýchou, jak jim naskakují lajky od stejně smýšlejících. Je to ale jeden velký a smutný omyl.
O něco lepší je živější angažmá: petice, demonstrace, projevy solidarity. I tady akční rádius ale zasahuje pouze podobnou množinu lidí. I tady se většinou přesvědčují přesvědčení.
Jestli chce mít tato společnost jiného prezidenta, musí se angažovaná liberální kavárna vydat do terénu a začít mířit na Zemanovy voliče. Místo psaní na Facebook vyrazit do vesnických a maloměstských hospod a přesvědčovat voliče, že Zeman není důstojný prezident. To už bude opravdu občanské a rizikové angažmá, protože občas dostane někdo i přes ústa.
Nesmí to být ale moralizování a odsuzování, lidé nesmí mít pocit, že je někdo ponižuje, že je chce elita ve svém elitním povýšeném zájmu nějak převychovat. Je tedy potřeba empatie: zajímat se o to, co Zemanovy voliče trápí, čím jsou zklamaní, kde nevidí perspektivu, v čem si připadají pražskou elitou odstrčení a zapomenutí apod. Bude to velká práce, ale žádný protikandidát Zemana bez ní nemá žádnou na naději na úspěch.
A kdo z facebookové a twitterové kavárny chce udělat něco opravdu užitečného a nějak pomoci ve skutečnosti, ať zaklapne laptop, vypne chytrý telefon či tablet a vydá se na odvážnou výpravu do Zemanova terénu. Jinak se ten, kdo už tolikrát dostal červenou kartu, zase jen oklepe, zase vyhraje a pojede dál.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
