Jan Macháček: Německé úřady a terorismus

22. prosinec 2016

V souvislosti s teroristickým útokem na vánoční trh v Berlíně je důležité podívat se na to, jak se přístup německých politiků a úřadů liší od postupů, ke kterým inklinuje Francie či Británie.

Na prvním místě je třeba konstatovat, že je skvělé, že se berlínské vánoční trhy - i ten jeden konkrétní na Breitscheidplatz - znovu otevřely. Je skvělé, že lidé dávají najevo, že nemají strach, že si nechtějí nechat vzít své kulturní zvyklosti, že nehodlají obětovat svobodu.

Bezprostřední reakce francouzských a německých politických lídrů ale nemůže být odlišnější. Zatímco francouzský prezident Hollande vyhlásil po útocích v Paříži tzv. Islámskému státu válku a poslal bombardéry do Sýrie, německá kancléřka vyjádřila soustrast příbuzným a odsoudila hrůzný akt.

Dobře, přiznejme si, že Francouzům na válku došly za pár dní peníze, bylo to tedy takové trochu nabubřelé kokrhání, přesto by bylo asi dobré, kdyby i Německo konečně už dokázalo kombinovat soucitná a lítostná slova s trochou tvrdosti a „řinčením zbraní“.

Už nevím kdo to řekl - a google nepomáhá - ale jakýsi moudrý Angličan nedávno pravil: „We overdid a bit with reeducation of Germans“, tedy „S převýchovou Němců jsem to trochu přehnali.“

Je skvělé, že se berlínské vánoční trhy - i ten jeden konkrétní na Breitscheidplatz - znovu otevřely

Další rozdíly konstatuje dnešní server eurointelligence.com. Německo se naučilo bojovat s terorismem Frakce rudé armády - RAF od 70. let do počátku 90. let. To byl ale ďábel, kterého Němci znali.

V současnosti nejsou německá policie, tajné služby a společnost vůbec vybaveny na to potýkat se s novou tváří moderního terorismu. Německo bude muset změnit pravidla ochrany soukromí a justičně-policejních procedur.

Spolupráce policie a tajných služeb

Podle německých zákonů bylo možné nejprve ukázat podezřelé pouze s rozmazaným obličejem, což není zrovna to pravé ořechové, když je třeba zahájit celoevropské hledání.

V Německu nebylo možné instalovat kamery na místech, jako jsou obchodní centra, fotbalové stadiony, nádraží. Police neměla informace, pak žádala svědky, aby ji dodali případný videomateriál z telefonů místo aby je žádala, aby jej pověsili co nejrychleji rovnou na web.

Francouzská policie před útokem v Nice také dělala chyby, ale byla pak na místě rychle a teroristu zneškodnila. Německé policii příliš dlouho trvalo, než se dostala na místo. Civilista pronásledoval špatného podezřelého. Nakonec našla pod sedadlem papíry dnes hledaného Amriho, ale kdo ví, zda to byl opravdu on, třeba to je záměrně mylná návnada.

Podle německých zákonů bylo možné nejprve ukázat podezřelé pouze s rozmazaným obličejem

Pro vládu je politicky lepší, že podezřelý Amri nepřišel vloni balkánskou cestou se syrskou vlnou, ztráta kontroly nad celou azylovou procedurou v Německu je ale i tak zřejmá. Takřka šokující je, že Amri byl policii znám jako kriminálník a potenciální terorista, ale nebyl zatčen ani deportován, protože prý měl u sebe falešné dokumenty. Je také absurdní, že německá policie v podobné situaci musí odkládat razie kvůli pravopisným chybám a jiným úředním šimlům.

V Británii už delší dobu k teroristickým útokům nedošlo. Ano samozřejmě – možná má Británie hlavně štěstí, možná jde hlavně o to, že je Británie ostrov, ale například podle deníku Daily Telegraph se spolupráce brtiské policie a tajných služeb v posledních deseti letech výrazně zlepšila. Britská policie a tajné služby také úzce spolupracují s komunitami minorit a vyměňují si informace na bázi vzájemné důvěry.

A na závěr, jak se dnes v Česku sluší a patří: nehájím české burany, xenofoby a vystrašence, nepoměřuji kvalitu české a německé justice a policie. Tento text byl o Německu, Francii a Británii.

autor: Jan Macháček
Spustit audio