Jan Macháček: Řecká privatizace a Treuhand
Pro řeckou krizi či situaci – ostatně jako pro každou krizi či situaci – platí, že má-li to všechno analyzování mít nějaký smysl, pak je asi jedině užitečné, hledat nějaké historické paralely, ve smyslu co se povedlo, co se nepovedlo a k čemu to vedlo či nevedlo.
Takže leckdo z ekonomických historiků píše o tom, jak se odpouštěly či neodpouštěly dluhy. Český ekonom Pavel Kohout píše o tom, jak kvůli dluhům přišel o suverenitu stát Texas. Francouzský ekonom Thomas Piketty psal o tom, jak Prusko, resp. Německo nikdy neodpustilo dluhy Francii po válce z roku 1870.
Americký ekonom Kenneth Rogoff upozornil jak v 30. letech odpouštěla všem dluhy Británie, často se píše, jak na konci 80. let oddlužily USA Latinskou Ameriku skrze tzv. Bradyho dluhopisy.
Píše se i o tom, jak se odpouštěly dluhy Němcům po 2. světové válce nebo Polákům na počátku 90. let. Novinář Alan Cowell v listu The New York Times upozornil v pátek na další zajímavý aspekt a tím je řecký privatizační fond, který podle jeho názoru němečtí věřitelé Řecka navrhli po vzoru německé privatizační agentury Treuhand z počátku 90. let.
Řecký fond či agentura sestavená po vzoru Treuhandu má prodávat řecké přístavy, letiště, energetiku apod. a má být částečně kontrolována řeckými věřiteli, což jsou jiné suverénní státy. Srovnáme-li to s českou privatizací, o které leckdo u nás dodnes spřádá hrdinské eposy, pověst východoněmecké privatizace je prý podle Cowella a článku v NYT naprosto strašná.
A to především v Německu samotném. Cituje přitom německé novináře. Bastian Brandau z Deutschalndfunk například napsal, že „prodej východoněmeckých aktiv se stal eldorádem pro dobrodruhy ze Západu. Provázelo ho mnoho případů defraudace, korupce a falšování účtů.“
Když agentura Treuhand začala, podniky do ní začleněné zaměstnávaly 4 miliony lidí. Když agentura v roce 1994 skončila, měla akorát dluhy a o práci ve firmách přišly statisíce lidí. Podle dalších novinářů a expertů z bývalého východního Německa prý Treuhand pro východní Němce symbolizuje katastrofu, ponížení a všechny možné neblahé psychologické konsekvence.
Většina východních Němců prý dodnes věří, že Západ souhlasil s masivním přerozdělováním do východního Německa pouze pod podmínkou, že si investoři ze Západu Německa levně koupí a vyrabují východoněmecká aktiva. Proč prý něčím takovým dnes ponižovat Řeky?
Tak nevím. Alan Cowell je sice novinářský veterán listu New York Times, ale tady píše o něčem, o čem moc neví.
To, že tolik východoněmeckých podniků zkrachovalo, nesouvisí tolik s privatizací, ale především za „A“ s nastavením kursu východoněmecké a západoněmecké marky, na základě kterého byly obě měny sjednoceny a za „B“ s tím, v jakém stavu ty podniky po čtyřiceti letech komunismu byly, jak byly podinvestované a jaká v nich byla přezaměstnanost.
O tom v článku v NYT není ani slovo.
My si o tom tady v Česku taky leccos pamatujeme. Jinak se privatizace něco, co prostě proběhnout muselo, jakkoli to nebylo nikde v postkomunistickém světě až na výjímky nic krásného a můžeme diskutovat pouze o míře špinavostí, které se přitom děly.
Stejně tak bude muset privatizace proběhnout i v Řecku, protože jinak Řecko ani nikdo neoddluží, ani mu nebude nikdo finančně pomáhat. Když se nelíbí Treuhand, mají v Řecku zkoušet kupóny? To snad raději ani ne...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.