Jan Vávra: Mají v politice rozhodovat zájmy nebo principy?

Problém nastane, pokud se principy, ke kterým se hlásíme, dostanou s našimi zájmy do konfliktu. To se teď stalo v případě naší politiky vůči Číně. Vláda rozhodla, že princip ochrany lidských práv, které Čína porušuje, půjde zcela stranou a že bude vůči čínskému režimu maximálně vstřícná, protože čínský trh potřebujeme. Můžeme ji sice pochválit za otevřenost, s jakou to přiznala, jde ovšem o otevřenost poněkud cynickou.

Samozřejmě jde o racionálnější prohlášení, než když premiér Nečas kritizoval takzvaný dalajlamismus, což je - podle něho - podpora režimu, který by pravděpodobně neměl demokratický, ale polofeudální či teokratický charakter. V zásadě jde ale o to samé a je určitým paradoxem, že zatímco hrdě pojmenujeme pražské letiště po jednom z největších idealistů mezi politiky, politici z pravice i levice si notují v tom, že obchod má před lidskými právy vždy přednost.

Není pochyb o tom, že s Čínou obchodují všichni, ovšem všichni si před jejich režimem nelehají tak rychle na záda. Alespoň politici civilizovaných zemí se snaží své obchodní aktivity politicky vyvažovat určitým projevem nesouhlasu, především s čínskou politikou v Tibetu.

V našem nadšení pro trh bychom neměli zapomínat na doby, kdy i nám přišlo velice vhod, že jiné země kladly důraz i na principy – konkrétně rovněž na lidská práva, byť nepotřebovaly tehdejší Československo tolik, jako my potřebujeme nyní Čínu.

Sobotkovu a Nečasovu cynická upřímnost, která předem hlásí rezignaci, na vše, co by mohlo autokraty v Číně pozlobit, nepůsobí sympaticky a menší míra podlézavosti by rozhodně byla na místě. Číňané jsou obchodníci, a pokud bude obchod výhodný, tak ho udělají.

I když jde na jedné straně o globální velmoc a na druhé o malou zemi, neměli bychom předem rezignovat na principy, na kterých je naše civilizace postavena. Z dějin bychom se mohli poučit, že se to může nakonec vymstít i nám. Státy se přece udržují těmi ideály, z nichž se zrodily.