Jaroslav Bican: Majáles, studenti a prostor pro kritiku

4. květen 2013

Každý rok se koná řada studentských májových slavností, které se tradičně označují jako majáles. V posledních letech se ale ty největší majálesy proměnily v hudební festivaly a své původní tradici, která spočívala ve společenské kritice nesené studenty, se spíše vzdálily. O to cennější je, že letos se 1. května v Praze koná Majáles, který se explicitně hlásí k dlouhé tradici studentských majálesů, o kterých píše už Alois Jirásek.

Studenti, kteří akci pořádají, zdůrazňují, že majálesy nemají být pouhou oslavou jara, ale mají vytvářet prostor pro kritiku. V minulosti tomu tak opravdu bylo. I proto byl například Majáles v roce 1847 zakázaný. Stejně tak se Majálesy nesměly konat po roce 1948. Změna nastala až o osm let později.

Organizátorům Majálesu na současných slavnostech vadí to, že v nich nejde primárně o vyjádření názorů studentů, o reflexi politické situace, o reakci na současný stav společnosti či o prezentaci studentské kultury jako takové, ale především o generaci zisku. Nelíbí se jim, že studenti na majálesech dostávají prostor pouze v rámci doprovodného programu. Podle nich má být Majáles akcí, kterou pořádají sami studenti a na kterou je vstup zdarma. Cílem iniciátorů Majálesu je vrátit tuto slavnost zpátky studentům, aby to byli právě oni, kdo určují jeho podobu i obsah. Z Majálesu by měla být cítit studentská atmosféra, vtip, ironie, nadsázka, kritika i sebekritika.

U takto pojatého majálesu se nabízí celá řada otázek. První je nasnadě. Mají studenti o něco takového vůbec zájem? Chtějí se účastnit Majálesu, který kriticky reaguje na současnou společenskou situaci a který od nich vyžaduje jistou námahu a kreativitu, nebo se chtějí spíše bavit a májovou slavnost pojmout jako hudební festival? Studenti jsou často vnímáni jako hybatelé společenských změn, jako nositelé ideálů citliví na společenskou atmosféru. Platí to i dnes? Mají studenti na něco takového čas a podmínky či se pod tlakem doby čím dál více zaměřují sami na sebe, na to, aby si zajistili svoji budoucnost a zvýšili šance na trhu práce?

Osobně si myslím, že pozice studentů je v tomto ohledu stále horší. Pokud se to ale má změnit, bez nich samotných se to neobejde. Studenti, kteří se tento Majáles rozhodli pořádat, od začátku tvrdí, že jeho výsledná podoba záleží z velké části na těch, kteří se do něho zapojí, a že to, o co jim šlo v první řadě, bylo poskytnout prostor jednotlivým studentům a studentským spolkům. Volba je tedy na nich. Jaké si to udělají, takové to budou mít. Je možné, že letošní Majáles bude jen jeden svého druhu a nová tradice nevznikne. Studenti o něj neprojeví dostatečný zájem, jeho organizátoři se vyčerpají a další nadšenci se nenajdou. Pak se ale nedivme, až se nám ani pomocí sebevětšího množství zábavy nepodaří přebít frustraci ze společenské reality.

autor: Jaroslav Bican
Spustit audio