Jaroslav Šebek: Hans-Dietrich Genscher. Muž středu a architekt německé jednoty

7. duben 2016

Hans-Dietrich Genscher zažil za svůj život hned několik státních forem, v nichž žili Němci ve 20. století.

Zesnulý politik, původem z východního Německa, sloužil za války stejně jako příslušníci jeho generace v protiletadlové baterii, odešel v roce 1952, v pětadvaceti letech, do Německé spolkové republiky. Partajní kariéru spojil s německými liberály, za něž se stal s nástupem socialisticko-liberální vlády v roce 1969 ministrem vnitra.

Vysoce ceněn byl krok, kdy se chtěl nabídnout jako rukojmí výměnou za propuštění izraelských sportovců v Mnichově ve dvaasedmdesátém. Turbulence kolem odstoupení Willyho Brandta po odhalení špióna Stasi přímo uvnitř spolkového kancléřství ho vynesly o dva roky později do čela německé diplomacie, v jejímž čele zůstal téměř bez přerušení 18 let.

V podzimních volbách roku 1980 využil neoblíbenosti konzervativního kancléřského kandidáta Franze Josefa Strausse a výborný výsledek liberálů pomohl udržet společnou vládu se sociálními demokraty. Jak se ukázalo, jednalo se o labutí píseň vzájemné spolupráce.

Čtěte také

Navenek se jednalo o konflikty v sociální politice, v pozadí však byly především spory kolem rozmístění amerických raket. Genscher byl zastáncem politiky rovnováhy a nesouhlasil s levicovým odporem k tomuto kroku.

V roce 1982 podpořil Kohlův návrh na rychlý vznik nové stabilní vlády kvůli bezproblémovému přijetí rozpočtu, a pustil k vodě dosavadního koaličního partnera. Ulpěl na něm cejch zrádce, kterého se jen těžko zbavoval. Zůstal sice v čele ministerstva zahraničí, ale svou starou popularitu získal zpět až díky politickým otřesům roku 1989.

Hans-Dietrich Genscher na archivním snímku z roku 2014

Hvězdná hodina pro něj nastala v okamžiku, kdy tisícům promrzlých občanů NDR na zahradě německé ambasády oznámil 30. září 1989 večer volnou cestu na Západ. Tím se začaly v československé metropoli odpočítávat poslední týdny Berlínské zdi.

Už na jednání ekonomického fóra v Davosu v roce 1987 ovšem vyzval západní politiky k aktivnějšímu využití reforem v Sovětském svazu ve svůj prospěch. A jeden z britských listů ho o rok později nazval novodobým Bismarckem, jediným, kdo je schopen uskutečnit myšlenku německé jednoty.

Čtěte také

Svůj diplomatický um pak projevil při diskusích o vytvoření jednotného Německa, samozřejmě ve shodě s kancléřem Kohlem. Se sjednocením německého státu skončil aktivní činnost v nejvyšších patrech moci. Důvodem k odchodu bylo i zhoršující se zdraví, které ostatně nikdy neměl příliš pevné.

Genscher však svět politiky ve skutečnosti neopustil a fungoval, stejně jako mnozí politici "staré spolkové republiky", jako prostředník při zákulisních vyjednáváních. Využíval své kontakty z doby studené války a mimo jiné úspěšně vyjednával propuštění podnikatele Chodorkovského z ruského vězení.

Nebyl určitě panem Dokonalým, ale nedá se mu upřít schopnost formulovat vize. A to je bohužel v současné Evropě nedostatkové zboží.

Hans-Dietrich Genscher na archivním snímku z roku 2014

Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu.

autor: Jaroslav Šebek
Spustit audio