Jaroslav Šebek: Jmenování kardinálů jako ukázka globalizované církve

8. leden 2015

Názory a argumenty

Hned v prvních dnech nového roku si papež František vysloužil mediální zájem, který tentokrát souvisel se jmenováním nových kardinálů. Jejich výběrem dal znovu jasný signál o prioritách svého pontifikátu a učinil současně i kroky k výraznějšímu překreslení profilu sboru papežských volitelů.

Místo mezi jeho aktivními členy získal totiž jen jediný zástupce římské kurie, jejíž představitelé přitom dosud měli skoro čtvrtinu volitelů. Namísto úředníků preferoval především lidi se zkušenostmi v praktické pastoraci.

Většina z nově jmenovaných členů navíc není evropského původu. Potvrdil se tak trend, že papež chce dát větší prostor světovým periferiím. Tentokrát totiž ani jeden z kardinálů nepochází ze Spojených států.

Čtěte také

Poprvé v historii se naopak mezi nimi objevili zástupci z Myanmaru, z pacifického souostroví Tonga nebo z Kapverdských ostrovů. Papež opustil i zavedenou praxi, že výsadu purpuru získávají automaticky tradiční významná biskupská sídla.

Kardinály se tak stali například ti hodnostáři, kteří podpořili reformní úsilí papeže a jeho stoupenců na podzimní biskupské synodě k rodinné problematice, či vyznávají stejně prostý životní styl, blízký většině jejich oveček, jako současná hlava katolíků.

Jmenováním italského arcibiskupa Montenegra, který se zabývá otázkami pastorace migrantů, akcentoval František i tuto problematiku, která se stává stále ožehavějším tématem i pro starý kontinent.

Papež František|foto: ČTK/AP, Andrew Medichini,ČTK

Současně dal papež najevo, že bude v daleko větší míře využívat poradní hlas kolegia nositelů purpuru. K hlavním tématům, jež chce v nejbližší době řešit, patří citlivá otázka reformy římské kurie a také vztahy mezi vatikánským centrem a místními církvemi.

Lze předpokládat, že letošní kardinálská jmenování se stanou zdrojem další vlny nesouhlasu s Františkem, která se zřetelně projevila zejména po sporech, jež vládly během diskusí na synodě.

Čtěte také

Ke kritikům se v poslední době přidal například známý italský novinář Vittorio Messori, známý zejména jako autor rozhovorů s předchozími papeži, Janem Pavlem II. a Benediktem XVI., které se staly bestsellery.

Papež sám ovšem před nedávnem řekl, že patrné rezistence vůči jeho osobě jsou dobrým znamením, protože ten, kdo s ním nesouhlasí, nemluví alespoň ve skrytu, ale veřejně.

autor: Jaroslav Šebek