Jaroslav Šebek: Papež vyzval k oživení projektu společné Evropy

Odehrával se pochopitelně i v jiných kulisách než poslední vystoupení hlavy katolické církve před dlouhými 26 lety, kdy Jan Pavel II. hovořil o Evropě v podmínkách jejího rozdělení železnou oponou.

Papež sice nepřišel do Štrasburku jako politik, ale jeho projev v sobě nesl silný přesah do veřejného prostoru.

Politický rozměr Františkova projevu není vnímán jen přes apel na potřebu větší sociální solidarity, směřující k řešení problémů nezaměstnanosti mladých lidí a vyloučenosti starých lidí, či k seriózní a otevřené debatě na téma sílícího přílivu migrantů – jež se nyní stává jedním z neuralgických bodů, z něhož těží v jednotlivých zemích především nejrůznější populisté – ale také k obecnějšímu pohledu na stav a zejména vyhlídky evropské integrace, kde vyzdvihl jiné aspekty, než jsou doposud upřednostňovány.

Signálem toho, že některé parametry evropského sjednocení byly nastaveny jednostranně, je fakt, že Evropa ztrácí dřívější dynamiku a papež ji s nadsázkou přirovnal k neplodné babičce. Je načase začít uvažovat o starém kontinentu jinak než jenom v ekonomických kategoriích.

Čtěte také

Potřeba nesoustředit se jen na ekonomickou rovinu zaznívá z různých míst v poslední době poměrně často. Ekonomizace rozhodování se totiž promítá do celé řady oblastí, včetně pohledu na význam vzdělání nebo na otázky vědecké politiky.

Vzývanou mantrou se teď stává konkurenceschopnost, která je však zaměřena jen na technologické a ekonomické otázky. Zapomínáme na to, že konkurenceschopnost by se měla zaměřit i na otázky, související s rolí a důstojností člověka ve společnosti, či významem kultury a dalších oblastí, kterým se teď poněkud odtažitě říká nadstavba.

Papež se Evropském parlamentu zastal chudých a těch, kdo stojí na okraji společnosti. Zvláštní pozornost věnoval problémům bezprávných přistěhovalců a nezaměstnaným|foto: ČTK/AP, Christian Hartmann,ČTK

Podceňování a nedoceňování těchto úrovní života se totiž může nakonec promítnout i do zhoršení hospodářských ukazatelů.

Původní ideály se časem ztratily pod nánosem byrokratických předpisů, které odcizují občany od unijních struktur a jsou logicky i živnou půdou pro euroskeptiky.

Již počátkem 90. let tehdejší předseda Evropské komise, francouzský socialista Jacques Delors, upozorňoval na to, že pokud se neprobudí spirituální rozměr utváření evropského společenství, těžko se celý projekt může zdařit.

Tehdy padla jeho slova pod stůl a další integrace pokračovala především technokratickým způsobem, aniž by vnímala také občansko-lidský rozměr.

Vzhledem k další budoucnosti našeho kontinentu lze jen doufat, že podněty, které se objevily v papežově projevu, dostanou větší prostor v rétorice odpovědných evropských činitelů, a zejména dojde i k jejich fruktifikaci v konkrétních činech.