Jaroslav Šebek: Papež zatím nezvolen

13. březen 2013

Jak se zdá, tentokrát neponechali příslušní zaměstnanci vatikánského státu nic náhodě a díky jejich chemickému čarování vychází z komína nad Sixtinskou kaplí skutečně černý hustý kouř, nikoli nevýrazná šeď, která by do početných davů na deštěm smáčeném svatopetrském náměstí vnesla zmatek, zdali se už mají radovat či se zatím jedná pouze o planý poplach.

S prodlužováním doby konání konkláve však roste bezpochyby nervozita, koho nakonec hlasování vygeneruje do čela nejpočetnější náboženské instituce světa. Eventuelní protahování volby totiž dává šanci „černým koním“ vzadu, kteří nebyli považování za top favority, ale budou vnímání jako možný kompromis mezi různými názorovými proudy uvnitř kardinálského sboru.

Zcela zásadní podle mě však bude, jak odvážně se bude chtít nový papež postavit k řešení nahromaděných problémů v církvi a jak razantně do nich bude chtít říznout.

Z historického hlediska mám pocit, že katolíci stojí na stejném rozcestí jako v říjnu 1958, po smrti Pia XII. Tehdejší volba totiž stejně jako dnes neměla vyloženého favorita. Přitom ji věřící i lidé mimo církev očekávali s velkým napětím. Vítězně vstoupil na lodžii baziliky sv. Petra osmasedmdesátiletý benátský patriarcha Angelo Giuseppe Roncalli, který přijal jméno Jan XXIII. Vzhledem k věku ho mnozí volitelé považovali za pouhé přechodné řešení, než vykrystalizuje vhodný nástupce.

Všechny pragmatiky ovšem tento „farář světa“ překvapil. Na základě dlouholeté diplomatické i pastorační zkušenosti intuitivně vytušil, že přišel čas k radikálním krokům otevření církve světu a jeho problémům, a že není již možné je neustále odkládat. Vyslyšel vanutí ducha změn a už tři měsíce po zvolení svolal II. Vatikánský koncil.

A tak, ačkoli kormidloval Petrovu bárku jen necelých pět let, radikálně změnil její kurs a i díky své srdečnosti vstoupil do historie pod označením „dobrý papež Jan“.

Důležitá však není jen volba samotného Petrova náměstka, ale tým lidí, kterými se obklopí. Při rozdělování pozic v nejvyšších katolických strukturách tak může dojít na zohlednění potřeb a zájmů jednotlivých kontinentů.

Na dva tisíce let staré společenství lidí však nelze uplatňovat běžná měřítka, jako třeba na politickou stranu, a proto nelze očekávat prudké a rychlé obraty doleva ani doprava. Pozitivní evoluce směrem dopředu a více empatie k nadějím i úzkostem dnešního člověka by však bylo od nového kormidelníka Petrovy bárky nanejvýš žádoucí.

autor: Jaroslav Šebek
Spustit audio