Jaroslav Šebek: Politik Čestmír Císař

30. březen 2013

S Čestmírem Císařem, který zemřel v neděli 24. března, jsem se měl možnost po listopadu 1989 párkrát setkat i osobně, a udělat si alespoň rámcovou představu o tom, proč byl na jaře 1968 tak populární a studenti i tehdejší intelektuálové o něm uvažovali jako o svém prezidentském kandidátovi.

Jeho kulturní i myšlenkový rozhled i komunikační schopnosti musely v době šedých a strnulých partajních funkcionářů působit tak trochu jako zjevení. Určitá nekonformnost mu způsobila ve druhé polovině 60. let problémy s nejvyšším stranickým šéfem Antonínem Novotným a uklizení do Bukurešti, ale současně pak nastartovala jeho rychlý kariérní vzestup po nástupu Dubčeka do čela KSČ, kdy se stává mimo jiné tajemníkem ÚV KSČ, zodpovědným za kulturu a média, které v té době ztrácejí cenzurní náhubky.

Podílel se významně i na formulaci nového programu KSČ, který měl přinést demokratičtější variantu socialismu. Jeho popularita velmi rychle rostla a odrazila se i do spontánního volání po jeho kandidatuře na nejvyšší státní post.

O prezidentské nominaci se však rozhodovalo v nejužším stranickém vedení, nikoli ve veřejném prostoru. Přednost tedy dostal populární válečný hrdina, generál Svoboda, jenž představoval i kompromis mezi reformním a konzervativním křídlem v KSČ a uklidnění pro Sověty.

Je však zajímavé, že tato epizoda přetrvala v české kolektivní paměti i dobu normalizace a byla jednou z motivací, proč se jeho jméno objevilo znovu vážně ve hře o prezidentský úřad v prosinci 1989.

Přes značné reformní úsilí však zůstal Čestmír Císař stále v mantinelech komunistické ideologie a stávajícího politického systému, což dokládá i fakt, že i v době jeho působení jako ministra školství a kultury v letech 1963–65 nepřestal fungovat represivní tlak na církve, jejichž dozor do jeho resortu také spadal. Před šedesáti lety byl za svého působení v Plzni spoluodpovědný za potlačení demonstrací proti měnové reformě.

Je celkem logické, že v polistopadové éře velmi kriticky hodnotil směřování politického i společenského vývoje, což se odráží i v jeho rozsáhlých pamětech. Jeho životní příběh s mnoha vzestupy a pády by si rozhodně zasloužil také důkladnější odborné zpracování. V rámci takové biografie by šlo navíc říci mnohé nejen o něm, ale i o době, v níž žil, a která ovlivňovala jeho i celou českou společnost v dramatech 20. století.

autor: Jaroslav Šebek
Spustit audio