Jaroslav Šebek: Zemřel kontroverzní historik, relativizující nacismus

Jeho práce posunuly výzkum fenoménu fašismu hodně dopředu a jsou dodnes v hojné míře využívány. Do širšího povědomí však vstoupil článkem, který uveřejnil v červnu 1986 v konzervativním deníku „Frankfurter Allgemeine Zeitung“.

Jeho jádrem byla teze, zdali nacismus a vznik koncentračních táborů nebyl pouhou reakcí na bolševické gulagy, v nichž byla likvidována nejen politická opozice, ale také statisíce lidí jenom na základě toho, že příslušeli k sociálním a ekonomickým skupinám, označených ideologicky za nepřátele systému.

Podle Nolteho bylo potřeba nahradit černobílý obraz nacismu komplexnějším pohledem. Jeho kritici, například sociolog Habermas nebo šéfredaktor Spiegelu Augstein ovšem v jeho tezích viděli relativizaci Hitlerových zločinů a usvědčovali Nolteho z badatelských pochybení.

Hitlerův „Mein Kampf“, obsahující protižidovskou propagandu, vyšel totiž mimo jiné mnohem dříve, než Stalin rozpoutal násilné likvidace skutečných a především domnělých nepřátel. Podle velké části médií, odborných kruhů i široké veřejnosti, která se rovněž do této diskuse zapojila, chtěl Nolte umenšit německou vinu za nacistické zločiny tím, že ukáže na obludnosti komunistického teroru.

Popření amerických liberálních zásad

Tato debata velkou měrou ovlivnila i západoněmeckou politiku a společnost. Podstatou byl spor o smysl německých dějin a pokračování vyrovnávání s dědictvím nacismu, které započalo v NSR již v 60. letech. Tři roky před sjednocením Německa se zde vedla další plodná diskuse o tom, na jakých základech má stát demokratické Německo.

Logo|foto:Český rozhlas

Nolte se narodil v roce 1923 do katolické rodiny, což ho názorově předurčilo. Jak nyní uvedl New York Times, byl podle vlastních vzpomínek již od raného dětství antikomunistou, protože si přečetl německý překlad sovětské knížky pro děti, kritizující církev.

Kvůli zdravotním problémům se vyhnul za války vojenské službě a studoval filosofii, jazykovědu a řečtinu. Velkou část badatelské dráhy prožil až do odchodu do penze v roce 1991 jako profesor v Berlíně na tamní Svobodné univerzitě.

Poté, co se hojně debatovaly jeho sporné teze, se dostal v akademické obci do izolace a byl vnímán jako kontroverzní intelektuál, jenž argumentačně vybavil extrémní pravici a popírače holocaustu. Svědčí o tom i fakt, že v roce 2000 sice získal prestižní Cenu Konrada Adenauera, ale tehdejší předsedkyně CDU odmítla na předávacím ceremoniálu promluvit.

Je zajímavé, že před několika lety se vyjádřil také k islámskému fundamentalismu, jenž interpretoval jako popření amerických liberálních zásad, podobně jako tomu bylo v případě nacismu i komunismu.