Jaroslav Šonka: Odmítání jinakosti

Ovšem česká pozice vůči cizincům se projevuje na každém kroku i v mnohem nevinnějších souvislostech. Jedna mladá Němka se rozhodla proniknout do tajů češtiny a udělala za půl roku i podstatné pokroky.

Jako studentka univerzity Karlovy se činí, má výuku, sama dává k dispozici svou němčinu, a má i semestrální jízdenku na veřejnou dopravu.

Je to mladá holka a jednou si tuhle jízdenku zapomněla doma. A hned na ni skočili revizoři. Jako postarší člověk mám permanentku a s revizory nemám potíže. Jen je sleduji. Někteří jsou příjemní a solidní, ale viděl jsem už i nezdvořilé kontroly Japonců, kteří několik hodin po příletu sice jízdenku měli, ale nevěděli kam a jak ji strčit. Zaplatili pokutu.

Čtěte také

Zmíněná mladá německá studentka svou češtinou vysvětlovala revizorům, že jízdenku má doma. Oni jí sdělovali, že to dají na ústředí, což ona považovala za nějaké udání na policii. A prý okamžitým zaplacením osmi set korun si vykoupí svobodu. Po čtvrt hodině nátlaku podlehla a zaplatila.

Když jsem s ní celý případ zrekonstruoval, doprovodil jsem ji na centrálu Dopravních podniků. Tam zjistili, že jízdenku opravdu má, a ta platí, a tedy pokutu zaplatit neměla. Vysvětlovali, že svou jízdenku měla s papírem revizorů přinést a pokuta by se snížila na padesát korun.

Vendá má nový vynález - policejní tramvaj|foto: Stock Exchange

Okamžité zaplacení ovšem podle další korespondence vede k tomu, že celý proces okamžitě končí, neboť, cituji, „ …proti přirážce zaplacené na místě kontroly není odvolání“. To jí napsali z ústředí po malé stížnosti. Revizoři jí přesně toto nevysvětlili. Hlavně že máme v systému odvolání pro lidi Rathova typu.

Mladá dáma, která naši zemi obdivuje, si už užila i některých našich problémů. Idylický obraz země z jejího pohledu trochu pobledl. Ale poměr Čechů k cizincům je na tomto jednoduchém případě jasně vidět.

Jak říkal Bolek Polívka k Chantal Pullain: „Neumí česky“. A teď by sem měli přijít ještě nějací uprchlíci! Vedoucí politici, včetně hlavy státu, přeci několikrát vyzdvihovali přednosti národního státu, do kterého cizinci přijíždějí, jen aby vydávali peníze.

Jak komunikace s jinakostí přispívá k rozhledu a vzdělání, o tom moc nediskutujeme. K analýze historie druhé světové války či Islámu se i ve velkých médiích připojují i agresivní ignoranti. O tom, jak je nutné rozlišovat, jak mezi Němci, tak mezi muslimy, moc příspěvků nenajdeme. Odborně se tomu říká xenofóbie a lidově platí průpovídka „smrádek, ale teploučko“. Chceme být takoví?