Jaroslav Šonka: Oportunizmus a prázdná gesta

26. květen 2017

Právě vyšla po desítkách let rozkošná knížka, nejen dětská, od Vlastimila Brodského s obrázky Jana Brychty „O ničem“. Snad by si ji každý měl prolistovat, než začne s přemýšlením o dnešních politických konfliktech.

Kratičký text pojednává nešťastnou náladu, kterou NIC trpí – a trpí i cirkusový klaun a jeho lev, kterým nikdo netleská. Dají se dohromady a neviditelné nic pomůže cirkusákům realizovat kousky, které publikum kvituje s potleskem. Nic je vidět, jen pokud si půjčí brýle či klobouk, které se vlastně vznášejí v prostoru.

To je nejen sémioticky zajímavé, ale dost mi to připomíná naši dnešní politickou debatu. Ta je taky většinou nicotná a naši dnešní NICové si také oblékají různé atributy, abychom je viděli a odpovídajícím způsobem pak reagovali u volebních uren.

Andrej Babiš v roli „ničeho“ stále znovu mění své atributy. Je úspěšným ministrem financí, nechá se slavit za zdánlivý přebytek rozpočtu na letošní rok a přeci dodá nástin rozpočtu roku příštího s deficitem.

Vlastimil Brodský, Jan Brychta: O ničem

Na dotaz kritiků se převlékne do role kritika EU, jejíž peníze se nedají dobře do rozpočtu zahrnout. Chtěl by z nich snad udělat spolehlivý a zahrnutelný zdroj a být jejich kontrolorem? To si ta EU nenechá líbit a Inge Grässle, poslankyně Evropského parlamentu, která za nás třeba kontrolu Čapího hnízda – spolu s jinými – provádí, je zlá.

Nicovská průpovídka

Babišovské NIC se nejdříve stává nadávajícím ochráncem něčeho, co je třeba polít exkrementy, aby se pak schovalo za Českou republiku.

Je Babišovo Čapí hnízdo něčím, co máme jako Česká republika srdnatě bránit před zlou Němkou? Pohled na web evropské poslankyně ukáže jasně, jak okrajové jsou babišovské triky v její agendě. Ovšem mít zlou čarodějku, která proti nám kuje pikle, to je velmi dobře viditelné. Werich říká: To je blbý, to se bude líbit. To, že ona vlastně chrání naše peníze, to už je materiál pouze pro intelektuály.

Vlastimil Brodský, Jan Brychta: O ničem

O ničem ale hovoří i řada jiných. Třeba Jiří Zimola ničí svou stranu návrhem založení strany jiné, přičemž příliš neodpovídá na dotazy spojené s jeho skandály. NIC Zimola prostě jen chce do Poslanecké sněmovny.

Nové NIC na Babišově trůnu, Ivan Pilný filozofuje o tom, jak v budoucnosti nebude na penze a všichni budeme pracovat až do konce života. Krásně se o tom hovoří, ale už se nehovoří o tom, kam za Klausových vlád zmizely zásoby penzijního pojištění a už vůbec nikoho nenapadne, že penze ve slušných zemích nejsou součástí státního rozpočtu, ale před politiky přísně chráněná kasička, která je například dnes v Německu v přebytku.

Všechny takové argumenty jsou, jak člověk pochopí po přečtení Brodského pohádky, jen převleky, do kterých se každé respektivní NIC oblékne, aby ho bylo vidět. Realita, to je věc pro ty, kteří si něco pamatují, ale realitu oslovit, to se v dnešní předvolební době povede málokomu, neodpovídá to stylu doby a nevede to k úspěchu.

Proto doporučují geniální a jen zdánlivě dětskou knížku Vlastimila Brodského, která jasně ukazuje na možnost NICů a NICáků, používat převleky a stát se cirkusovou hvězdou, zatímco realita je jinde. Spoustu dalších příkladů dávám raději do šuplíku, protože analyzovat naše politické NICy by bylo na řadu dalších kapitol. Stal bych se novinářem na odstřel – to je další nicovská průpovídka jednoho politika.

autor: Jaroslav Šonka
Spustit audio