Jefim Fištejn: Všetci kradnú. I ve světě
V New Yorku začíná podzimní zasedání Valného shromáždění OSN. Dá se předpokládat, že značná část diskuzí bude věnována problému politické korupce, kterou mnozí označují za globální endemický jev.
Velcí loupežníci tohoto světa již dávno nepřepadávají obchodní cestující jako Jánošík, ani neprovozují veřejné domy, herny a obchod se zbraněmi jako Al Capone. Dnešní velcí zlodějové provozují státy.
Mnozí dokonce dostávají velkorysou finanční podporu z kapes západních daňových poplatníků. Rozvinutý svět nezřídka přivírá oči nad důmyslným systémem machinací, který přiživuje mezinárodní zločinnost.
OBSE odhaduje objem korupčních ztrát na 2,6 trilionů dolarů ročně. Někteří ekonomové volají po tom, aby finanční toky nebyly svěřovány institucím jako je Světová banka nebo Mezinárodní měnový fond, které je nemohou účinně kontrolovat. Poukazují na to, že kdysi obyčejné srovnání deklarovaných příjmů a výdajů umožnilo dopadnout mafiánského kmotra Al Caponeho a žádají zevrubný audit pro příjemce mezinárodní pomoci.
Korupce není bez obětí
Americký tisk uvádí jako příklad takového problematického státu Brazílii. V indexu zkorumpovanosti je na 79. místě ze 176 států, ale její kazuistika je zarážející. Bývalý prezident Lula da Silva byl letos v červenci odsouzen za úplatkářství.
Jeho nástupkyně Dilma Rousseffová byla loni zbavena úřadu pomocí impeachmentu. Její nástupce Michel Temer byl v červnu obviněn z korupčního jednání.
Ze stejných důvodů byl v březnu odsouzen k 15 letům vězení Eduardo Cunha, bývalý předseda Poslanecké sněmovny Brazílie. Posledně jmenovaný byl obviněn na základě osobního auditu – srovnání příjmů a výdajů. Při ročním příjmu 120 tisíc dolarů si mohl dovolit utratit 40 tisíc za devítidenní zájezd do Miami.
Problém je v tom, že zatímco brazilští korupčníci si plnili kapsy, mezinárodní instituce zásobovaly jejich zemi finančními prostředky. Meziamerická rozvojová banka poskytla Brazílii celkem 11 miliard dolarů a Světová banka za období po roce 2000 do ní napumpovala 30 miliard dolarů. Takových příkladů je mnoho.
Zločinné schéma je prosté: daňoví poplatníci ve svých zemích plní státní pokladny, jejich vlády poskytují peníze institucím, jak je MMF nebo Světová banka, a ty je přihrávají zkorumpovaným státům. To umožňuje úplatným vládcům používat místní vybrané daně pro jiné cíle, případně je zneužívat.
Sílí hlasy volající po zastavení finančních transferů do zemí s nedostatečnou transparentností toků a špatně vymahatelnými zákony. Jay Newman z Wall Street Journal poukazuje na příklad bývalého ředitele Světové banky Paula Wolfowitze, který se pokusil přiškrtit penězovody ke korupčním režimům, ale právě proto přišel o místo.
Korupce v rozvojových zemích není zločin bez obětí, píše komentátor deníku Wall Street Journal. Zatímco politici pochybných vlád se sjíždějí do New Yorku, aby si nakoupili u Cartiera na Madison Avenue nebo si vybrali nový Bentley, jejich drahý výlet proplácí svým dílem číšnice, která je obsluhuje na zahajovací recepci Valného shromáždění OSN.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
