Jindřich Šídlo: Babiš a konec českého antikomunismu

16. říjen 2017

Upřímně řečeno, kdyby si to Andrej Babiš sám nezařídil, nebyla by otázka jeho údajné spolupráce se Státní bezpečností dnes už asi největším reputačním problémem, s nímž se favorit voleb musí potýkat.

Zvlášť, když mu za poslední čtyři roky přibyly na seznam zlovolných útoků protagonistů zkorumpovaného režimu takové záležitosti, jako je třeba trestní stíhání v případu Čapího hnízda.

Jenže teď, týden před volbami, se příběh agenta Bureše, o němž stále s jistotou nevíme, kdo to vlastně byl, náhle vrací do hry. Slovenský ústavní soud zrušil rozsudky, které Babišovi potvrzovaly, že s StB nikdy nespolupracoval. Soudní kolečko začíná od začátku a je vcelku pravděpodobné, že ještě několik let bude Babiš moci tvrdit, že s StB nikdy nespolupracoval a kdyby to bylo jinak, nikdy by se o to přece nesoudil…

Ano, to má jistou logiku, Babiš se o svou čest začal skutečně soudit sám a dobrovolně, přesně v roce 2013, když začala jeho cesta na vrchol české politiky. Dvacet let mu záznam ve svazcích StB nijak zvlášť nevadil, nebo se o něj rozhodně nesoudil.

Když už to ale udělal, neměl by být překvapen, že soudy vydávají rozsudky bez ohledu na to, kdy se mu to hodí, a dokonce i podle vlastního uvážení. Až dosud u slovenských soudů vítězil - teď poprvé narazil. Jinými slovy: situace je úplně stejná jako v roce 2013.

Andrej Babiš

Lustrační zákony na pět let

Andrej Babiš je evidován ve svazcích jako agent StB. A upřímně řečeno, formální potvrzení či popření této skutečnosti není zas tak důležité: pokud někdo vstoupil v roce 1980, ve svých 26 letech, do KSČ, aby o pár let později mohl odjet v dresu podniku zahraničního obchodu do Maroka, pravděpodobně to nebyl žádný disident, ale naopak pevná součást establismentu a opora režimu, na jehož fungování měl hluboký osobní zájem.

Jestli k tomu ještě něco někomu podepsal, je vlastně vedlejší. Lidé to vědí dnes stejně jako před čtyřmi lety, kdy jim to nijak nebránilo dát jeho hnutí 18,5 procenta hlasů. Mimochodem, velká spousta těch hlasů přišla od bývalých voličů české pravice zklamaných výkonem v jejím nejhorším období let 2010 - 2013.

A tehdy, v říjnu 2013 také definitivně skončil antikomunismus jako jeden z hlavních proudů ideologie české pravice: představa, že by lidé považující se za pravicové voliče dali svůj hlas člověku minimálně s nevyjasněným vztahem k StB, byla před dvaceti, ale ještě možná deseti lety málo uvěřitelná.

A proto také by nemělo nikoho překvapit, pokud poslední zprávy z Košic nebudou mít na rozhodování Babišových voličů vliv - prostě proto, že ty lidi dnes už zajímá něco úplně jiného. Před 26 lety přijalo Federální shromáždění ve vypjaté atmosféře lustrační zákony, které měly nový demokratický režim bránit před nejhoršími kolaboranty s okupační komunistickou mocí.

Toto místo bylo svědkem mnoha historických událostí. Byl tu například novelizován tzv. pendrekový zákon a vypuštěn ústavní zákon o vedoucí úloze Komunistické strany Československa.

A je dobré si vzpomenout, že byly původně přijímány na pět let - pak, mysleli si tehdejší zákonodárci, měla být společnost už dostatečně silná, aby se hrozbám z minulosti ubránila sama. Lustrační zákony byly prodlouženy na neurčito.

A dnes stojí v čele favorita voleb muž s předlistopadovým angažmá v KSČ a se záznamem v registru StB. Tohle není už tolik zpráva o Andreji Babišovi, jako o stavu země 28 let po listopadu 1989 - odkud jsme přišli, kam jsme došli a kam asi tak míříme.

Spustit audio