Jindřich Šídlo: Chceme lepší Lošany
Z Lošan k Olbramovicím dojedete poklidnou středočeskou krajinou zhruba za hodinku. A když těch 65 kilometrů překonáte, napadne vás možná něco o dvou světech v jedné zemi, o její historii, spravedlnosti a absurditě.
Bavíme se tu o venkovských usedlostech, které se svého času navzájem dost podobaly jako tisíce podobných připomínek jedné z nejspolehlivějších komunistických schopností zničit cizí majetek, rodiny, krajinu a celou zem.
Dneska se jedna ta někdejší ruina jmenuje Čapí hnízdo, patří společnosti Agrofert, která zrovna teď nepatří multimiliardáři Andreji Babišovi - někdejšímu prominentnímu členovi komunistické strany, který se v 80. letech podle vlastních slov odjel před komunismem schovat na misi podniku zahraničního obchodu v Maroku.
Mimochodem, zanedlouho tu předseda ANO pojme za manželku svou dlouholetou partnerku a matku svých dětí Moniku a pak někdy taky snad policie a evropský úřad proti podvodům OLAF oznámí výsledky vyšetřování padesátimilionové evropské dotace, díky níž byla hacienda zvelebena do dnešní důstojné podoby.
A druhá ruina je stále ruinou, protože ani skoro 30 let svobody v téhle zemi nestačilo k tomu, aby se vrátila původním majitelům, shodou okolností rodině jednoho z největších hrdinů, které kdy tato země nosila - generála Josefa Mašína, muže, který ve chvíli, kdy na něj pálila nacistická popravčí četa, ještě stačil vykřiknout: “Ať žije Československá republika.”
Natož, aby se snad stát za ty, kteří ho kdysi spravovali, rodině Mašínově pokorně omluvili a už vymýšlel, jak zanedbané hospodářství proměnit po domluvě s rodinou v důstojný památník, kam by se jezdili každý rok klanět nejvyšší ústavní činitelé země.
Obtížné naplnění historické spravedlnosti
Jen aby bylo jasno, tohle není debata o synech generála Mašína, Ctiradu a Josefovi, kteří se v roce 1953 prostříleli z komunistického lágru Československo přes Německou demokratickou republiku až do svobodného Berlína, jakkoliv v celém dlouhém a komplikovaném příběhu hraje osud a místní, řekněme poněkud rozporupná pověst bratrů významnou roli.
Jakkoliv můžeme mít na bratry Mašínovy rozdílné názory, jisté je jedno: za jejich činy už dost vytrpěla jejich matka a manželka generála Mašína, kterou komunisté doslova umučili, čímž patrně chtěli potvrdit, že bratři na začátku 50. let při vzpomínce na svého otce a jeho boj proti totalitě ani nemohli konat jinak.
To nejdůležitější ale řekl před rokem Ústavní soud, kam se ve své snaze vrátit rodinný majetek rodině nakonec dostala paní Zdena Mašínová, dcera generála - hrdiny a sestra Josefa s Ctiradem.
Autor této poznámky nehodlá konkurovat svému váženému kolegovi Tomáši Němečkovi v hodnocení nejvýznamějších nálezů Ústavního soudu, přesto si dovolí říct, že tenhle by měl v nějakém žebříčku patřit hodně vysoko: „V tomto případě by bylo vhodné, aby stát jako výraz úcty k památce generálmajora in memoriam Josefa Mašína hledal takové řešení majetkových vztahů, aby jeho rodný dům byl důstojnou památkou na něj. To jistě zabezpečí mnohem lépe rodina Mašínové než stát, který jej nechává chátrat,“ prohlásil soudce David Uhlíř.
A v podstatě tím rozhodnul, že se lošanský statek skutečně Mašínům vrátí - jen asi o 27 let později, než by bylo vůbec slušné. Teď byl učiněn poslední krok - stát se nebude dál odvolávat, statek se vrací Mašínovům. A co teď dál, že?
Není jisté, že by paní Mašínová pomoc od státu přijala, ale ona nabídka, o níž tu byla řeč, je samozřejmostí. A zapojit se mohou i jednotlivci. Andrej Babiš nenese osobně za ostudný příběh statku v Lošanech žádnou odpovědnost, snad jen tu vyplývající z jeho někdejšího členství v KSČ a jeho jistě nemalé úsilí, jímž udržoval režim v chodu.
Kdyby snad chtěl alespoň trochu ulevit svému svědomí, jistě ví, co má dělat: vzít oněch 50 milionů, které dostal na Čapí hnízdo od daňových poplatníků, poslat je s omluvou rodině Mašínových, doufat, že je přijmou a hlavně - nikde o tom nemluvit, nefotit se tam, nepsat o tom na Facebook aní nedomlouvat se skupinou Kryštof, že by tam mohla zahrát na slavnostním otevření.
Minulost už to sice nezmění, ale i malé kroky k obtížně naplnitelné historické spravedlnosti se počítají. Ano, chceme lepší Lošany.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
