Jindřich Šídlo: Druhá šance pro sexuálního násilníka

Panu Evansovi je 26 let a ještě před čtyřmi lety patřil mezi velké fotbalové naděje Walesu. Odchovanec Manchesteru City sice úplně nezvládnul přechod na nejvyšší profesionální úroveň, svou kariéru se ale v sezoně 2010–2011 snažil zachránit aspoň v druholigovém Sheffieldu United. A docela úspěšně, z Evanse se znovu stalo žádané zboží.

Jenže všechno skončilo v květnu 2011 v hotelu ve velšském Rhylu. Co přesně se stalo na jeho pokoji, kam dorazil spolu s jedním svým spoluhráčem a 19letou velmi opilou dívkou, se už asi nikdy přesně nedozvíme, jisté ale je, že to Evansovi vyneslo 5letý, dvěma soudy potvrzený 5letý trest za znásilnění.

Evans nikdy ani na minutu nepřiznal svou vinu a dodnes usiluje o své očištění. Mimochodem, rozsudek stojí na tezi, že dívka byla příliš opilá na to, aby dokázala o svobodné vůli rozhodnout, zda se chtěla s mladíky intimně sblížit. V Británii se taková situace považuje za znásilnění.

Čtěte také

Loni v říjnu byl Evans propuštěn na podmínku. A nastal problém: Teoreticky by měl mít právo vrátit se ke své profesi jako každý, kdo si odpykal trest. Jenže přes Evansovy fotbalové kvality se nikdo o jeho služby příliš nehlásil.

Když o jeho obnoveném angažmá uvažoval Sheffield United, odpovědí byla protestní petice se 160.000 podpisy.

Argumenty byly docela srozumitelné: Fotbalisté požívají v Británii status obdivovaných celebrit a vzorů pro mládež. A je nepřípustné, aby se do takové pozice znovu dostal i chlapík, odsouzený za tak vážný zločin, jakým je sexuální násilí.

Fotbal. Ilustrační foto|foto: Fotobanka RGBStock

Na konci minulého roku to vypadalo, že se útočník uchytí v maltském klubu Hibernians, jenže tentokrát zasáhlo britské ministerstvo spravedlnosti.

Sexuální násilníci propuštění na podmínku musejí být pod pravidelnou kontrolou britských úřadů, což by při Evansově pobytu na Maltě bylo poněkud obtížně proveditelné.

Do věci se ale už stačil vložit maltský premiér, kterému se ten nápad nelíbil ani trochu. Ministr spravedlnosti se Evanse naopak zastal – měl by prý jako každý dostat druhou šanci.

Zatím poslední v řadě zájemců o Evansovy služby je druholigový tým Oldhamu, a už i tady máme samozřejmě protestní petici.

Tohle není úplně jednoduchý případ. Znásilnění je odporný zločin, který odpuzuje diváky, mezi nimiž je v Anglii i hodně žen. A spojováni s něčím takovým pak pochopitelně nechtějí být ani sponzoři.

A to nakonec také rozhodne: I kdyby se Oldham rozhodl Evanse podepsat, výš už se nedostane. Rozhodně ne tam, kam mířil před pěti, šesti lety.

Pan Evans má totiž smůlu, že v době svého pobytu v hotelu v Rhylu nebyl už dávno superhvězda jako někteří jeho kolegové usvědčení z rasismu na hřišti nebo z domácího násilí.

V takovém případě se principy dodržují mnohem obtížněji než v případě chlapíka, který si svou kariéru prohrál už dávno sám.