Jindřich Šídlo: Hlavně nedráždit aneb Kontroverzní poslanecké platy
Nemohlo to dopadnout jinak. Poslanecké kluby se minulý týden na poslední chvíli a po měsících nelíčených obav dohodly, jak by měl příští čtyři roky růst platy politiků, tedy o zhruba 8000 měsíčně. A protože jde o kladné číslo, vypukly očekávané protesty.
Argument, že čeští politici dnes berou v absolutních částkách nižší platy než před deseti lety, nikoho moc nedojímá, protože platy politiků jsou téma citlivější a hlavně srozumitelnější než naprostá většina matérie, která se dennodenně ve sněmovně řeší.
A proto se také již spoustu let problém platů řeší stále stejným, dost nedůstojným způsobem: Po zvýšení následuje záhy jejich demonstrativní zmrazení na několik let a poté opět prudké dupnutí na plyn. A to je přesně i případ letošního přilepšování – čtyři roky po snížení, které spolu se zdaněním náhrad prosadila Nečasova vláda, už prostě poslancům došla trpělivost.
Vedení sociální demokracie ovšem pohotově zachytilo nálady na sociálních sítích a o víkendu, po návratu premiéra Sobotky z cesty do USA, oznámilo, že chce ještě o platech mluvit se svými poslanci a koaličními stranami.
Sám Sobotka už před časem řekl, že by mu přijatelné přišlo zvýšení zhruba o 3,5 procenta, což by odpovídalo nárůstu platů ve veřejném sektoru od Nového roku.
Je pravda, že poslanci mohli postupovat poněkud taktičtěji a hlavně otevřeněji. Pokud ale nepřistoupíme na oblíbený lidový názor, že parlament je žvanírna, kde se pracuje čtyři hodiny denně tři dny v týdnu, tedy jednom týden za měsíc, mohli bychom i přiznat, že by lidé, které si volíme a kteří rozhodují o celkem dost důležitých věcech a velkých penězích, měli být také slušně zaplaceni.
Platí samozřejmě jedna podmínka: Že to celé bude transparentní a že významný nárůst platů bude také znamenat konec všech těch oblíbených malých domů, jako jsou kanceláře v rodinných domech nebo stranických sídlech, případně zaměstnávání rodinných příslušníků na místech asistentů.
Bývalý britský premiér Tony Blair ve svých pamětech vzpomíná na obří skandál se zneužíváním poslaneckých náhrad, který v roce 2009 podlomil důvěru Britů v jejich parlament a nakonec přivedl i několik ctihodných poslanců a poslankyň před soud.
Blair je neomlouvá, jen docela přesně upozorňuje, že to byl důsledek obav britských zákonodárců přidat si částky, které samozřejmě považují za přiměřené – a pak si to taky veřejně obhájit, což je úplně nejtěžší, ale taky nezbytné.
Protože o svých platech budou politici nakonec rozhodovat vždy sami, ať už zvolí jakýkoliv výpočet.
A tohle by už mohl pochopit i premiér Sobotka. Když se ho před pěti lety novináři ptali, kde že sebral peníze na svůj nový byt na okraji Prahy, vysoukal ze sebe zahanbeně, že si na něj našetřil z poslaneckých náhrad.
Ty jsou v Česku určovány poněkud jinak než v Británii, takže mluvit hned o „zneužívání“ je trochu nadsazené.
Sobotka prostě jen v jisté fázi svého života zjistil, že mu jeho poslanecký plat nestačí k uspokojení potřeb, které pokládal za zásadní. Možná by si tenhle příběh měl vybavit, než se vydá své kolegy přemlouvat, aby nedráždili publikum a trochu se uskromnili.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.