Jindřich Šídlo: Horké léto na Malé Straně

Sociální demokraté prosadili původní verzi už v roce 2002, ale ani další čtyři roky u moci jim nestačily k tomu, aby zákon začal platit. A česká pravice pak za dalších sedm let své vlády neudělala vůbec nic. Takže, jak je v Česku zvykem, na poslední chvíli teď doháníme resty a sledujeme vzájemné obviňování.

Vlastně je na celém příběhu skoro nejzábavnější sledovat, kterak se obstrukce, jedna z nejstarších parlamentních nástrojů opozice, v čase mění z „vydírání a zneužívání jednacího řádu“ ve „zcela legitimní postup“ a zpět podle toho, kdo je zrovna u moci a kdo v opozici.

Čtěte také

Ale tenhle letní seriál, který musí ze všeho nejvíc iritovat řadové poslance, kteří se už viděli na prázdninách, je možná jen docela logickým a spravedlivým vyústěním způsobu, jakým vládní koalice služební zákon od začátku roku tlačí sněmovnou.

Takže, kdyby snad už někdo zapomněl: zákon prošel prvním čtením v lednu proto, aby byla splněna podmínka prezidenta Miloše Zemana pro jmenování Andreje Babiše ministrem financí. Za normálních okolností by se žádná zodpovědná vláda neodvážila takhle vyjednaný, lépe řečeno nevyjednaný zákon, navíc téhle důležitosti, vůbec poslat do sněmovny.

Tisková konference ČSSD Bohuslav Sobotka|foto: Filip Jandourek

Následovaly dlouhé měsíce dohadování, které sice k parlamentní demokracii patří, ale obvykle jím příprava zákona, který má ovlivnit dění v zemi na mnoho let dopředu, začíná ještě předtím, než o zákoně začnou vážně jednat poslanci. A skončilo to – jak jsme se dozvěděli tenhle týden – takovou drobnou, skoro dětskou lží, odkdy že podle „Bruselu“, tomuto ultimátnímu argumentu jakýchkoliv debat, musí vlastně zákon začít platit.

Jinými slovy: koalice si za své letní utrpení na rozpálené Malé Straně může sama. Jiná věc samozřejmě je, že tak důležitý zákon, jako je ten služební, se prostě nemá přijímat narychlo a hrubou silou, protože taková akce vzbudí vždycky jen takovou reakci.

Čtěte také

Sociální demokraté si určitě dobře pamatují na své protesty třeba během jednání o církevních restitucích nebo důchodové reformě v minulém volebním období.

A to je možná jediné podstatné zjištění letních sněmovních obstrukcí. Česká sněmovna pokračuje ve své zavedené tradici uvažování od jedněch voleb k druhým a v metodě válcování momentální většiny i v případě zákonů, jejichž dopad rozhodně přesahuje jedno volební období.

Poslanecká sněmovna 17.7.2014, Miroskav Kalousek |foto: Filip Jandourek

Je to možná pochopitelné a sociální demokraté nejsou samozřejmě jediní, kdo za to nese odpovědnost – takový Miroslav Kalousek určitě ví, o čem je řeč.

Přitom právě on stejně jako předseda vlády Bohuslav Sobotka ovšem v minulosti několikrát ukázali, že se dokáží domluvit téměř na čemkoliv i ve zdánlivě skoro beznadějné situaci. Tak co to zkusit ještě jednou? Nevěříme, že si Miroslav Kalousek chce zkazit úplně celé léto.