Jindřich Šídlo: Když chcete, dohodnete se. I o vnitru
V politice platí takové pravidlo. Pokud se chcete na sebesložitější záležitosti skutečně dohodnout, pak se také dohodnete. Jen díky tomu může politika a společnost, která je jí řízena nebo aspoň ovlivňována, vůbec fungovat.
A některé dohody se rodí opravdu nelehce a ve výsledku nabývají podoby onoho špinavého kompromisu, s nímž není nakonec spokojen nikdo - ovšem nikdo se také necítí úplně ponížen. To je ovšem právě onen důkaz, že politika funguje, když dokáže spojovat často úplně protichůdné společenské zájmy.
Andrej Babiš se nedokázal na vzniku většinové vlády dohodnout ani za šest měsíců. Nedohodnul se, protože se zřejmě skutečně dohodnout ani nikdy nechtěl. Jeho manévrovací prostor byl přitom úplně luxusní.
Ovšem ani pět let v praktické politice nedokázalo zcela potlačit jeho návyky, které si přinesl ze světa byznysu. A metodu nepřátelského převzetí konkurence přece jen nelze v demokratické zemi aplikovat úplně všude.
Babiš je svým založením většinový nebo ještě lépe jedný vlastník čehokoliv a je na místě se obávat, že jeho už notně omšelé heslo “řídit stát jako firmu” o něm vypovídá mnohem víc, než jsme na začátku tohohle příběhu tušili.
První trestně stíhaný
Menšinová vláda hnutí ANO se sociálními demokraty v ministerských křeslech, komunisty na značkách a Okamurou v záloze nevznikla podle všeho z jediného důvodu: Babišovy neochoty “vzdát” se ministerstva vnitra. To je jistě důležitý úřad, považovaný v české politice už víc než čtvrtstoletí za důležitý mocenský nástroj.
Ale pořád je to “jen” úřad, jehož sílu a moc omezuje jemný systém brzd a pojistek. Pokud na něm ale trvá zrovna trestně stíhaný Babiš, zřejmě nechtěně prozrazuje, co všechno si od jeho obsazení slibuje. Jeho fascinace bezpečnostními složkami je známa již z jeho byznysové minulosti a v politice zřejmě jen zesílila.
Není první ani poslední - jen první trestně stíhaný. A i když vnitro není všemocný úřad, je snad zjevné, proč ho nikdo zodpovědný Babišovi nemůže přenechat, když už souhlasí s tím, že trestně stíhaný politik může být premiér.
Možná ano, všechno je i v české politice někdy poprvé, ale bez vnitra pro jeho stranu. To je špinavý kompromis. Stíhaný premiér s vnitrem na své straně je ono ponížení a z partnerů dělá jen nesvépravné komplice. Zároveň má tahle situace přes všechna dramatická slova docela snadné řešení.
Babiš ještě ani nebyl jmenován podruhé premiérem a i když sociální demokraté od jednacího stolu odešli, nikde není psáno, že se nemohou vrátit. Od Babiše to může být docela elegantní krok, který dokáže publiku vysvětlit docela snadno: V zájmu země jsem po dlouhém přemýšlení ochoten vnitra se vzdát.
A pak už to bude jen na sociálních demokratech. Pokud se samozřejmě Andrej Babiš domluvit opravdu chce.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
