Jindřich Šídlo: Klipy a realita primátorky Krnáčové

Třeba těch, které před komunálním volbami na podzim 2014 natočila tehdejší kandidátka ANO na post pražské primátorky Adriana Krnáčová se svou spolubojovnicí Eliškou Kaplicky a v nichž obě dámy teoreticky řeší hlavní problémy metropole.

Ty skutečně zásadní, jako třeba někdejší nájezd na Dopravní podnik a příběh Opencard až po zdánlivé drobnosti, které ovšem obyvatele a návštěvníky Prahy iritují ještě o něco víc, než efemérní miliardy: mobilní signál v metru, parkování, pitnou vodu na ulicích nebo prostě lavičky, na něž by si znavený pražský chodec mohl sednout.

A když připustíme, že předvolební kampaň je tak trochu „jiný žánr“, musíme uznat, že ty klipy vůbec nejsou tak hloupé, jak by si někdo mohl myslet. Docela dobře vystihují atmosféru své doby, kdy Praha po časech rabování a následné permanentní politické krize toužila po docela normální a stabilní správě města, slibovaném „týmu profíků“, který bude řešit dědictví minulosti, ale taky posune Prahu kupředu v civilizačním vývoji i v uživatelské přívětivosti.

Čtěte také

Od té doby uplynul už víc než rok a půl. ANO volby v Praze vyhrálo, utvořilo spojenectví s Trojkoalicí a sociálními demokraty – a zjistilo, že realita je vždycky o něco složitější než předvolební kampaň. To jistě není bůhvíjaký objev, jenže když si říkáte o nejvyšší post zrovna v Praze, měli byste to aspoň tušit.

Primátorka Krnáčová prozatím stihla otevřít tunel Blanka a prodloužení trasy metra A do Motola, což jsou oba dost problematické projekty zanechané ještě někdejší Bémovou, Svobodovou a Hudečkovou administrativou. Představila také náhradu Opencard, nazvanou „Lítačka“, což měla být podle oněch slavných klipů „nabušená záležitost“, zatím ale o ni není možné ani požádat on-line.

Rada, zastupitelstvo, Praha, zastupitel, Matěj Stropnický|foto: Filip Jandourek

A pak následoval půlroční výpadek, ukončený slavnostně až minulý týden, kdy se v říjnu rozpadlá koalice dala zase znovu dohromady – mimochodem, způsobem, který by ještě tak před třemi lety mohl zaujmout olomouckého vrchního státního zástupce Ivo Ištvana, ale to byla jiná doba.

Docela bez ironie je ale na místě popřát staronové pražské vládě úspěch. Šest měsíců, které město ztratilo, se bude dohánět velmi obtížně, což je nejspíš sociálním demokratům, oněm nejochotnějším dodavatelům hlasů pro kohokoliv, nejspíš jedno.

Čtěte také

Noví vládci, kteří se moci ujali poprvé naplno až předloni na podzim a slibovali ukázat, že „to jde i jinak“ ale už mnoho času nemají. Matěj Stropnický, který mazaně vyměnil místo v radě za sepsané sliby, může svým voličům předložit aspoň onen papír, v němž jim slíbil všechno, na co slyší: od řešení Kliniky, přes Nákladové nádraží Žižkov až po vždy dobře znějící „umění ve veřejném prostoru“.

Problém pro všechny zúčastněné ale je, že tyhle sliby a dohody platí pouze do chvíle, kdy ještě platí. Tahle koalice je teď možná o něco silnější než loni v říjnu – vzhledem k tomu, v jakém stavu byla tenkrát, to ale opravdu mnoho neznamená. Minimálně ony volební klipy lze ale použít kdykoliv znova: většina slibů klidně zůstane k dispozici i pro další volební období.