Jindřich Šídlo: Kroměřížská výzva ve službách Hradu

2. listopad 2016

Objevila se nám ve veřejném prostoru taková jedna myšlenka. Někteří odpůrci prezidenta Zemana se prý dodnes „nesmířili s jeho vítězstvím a porážkou Karla Schwarzenberga“ v lednu 2013. Nedávno to napsal například držitel medaile za zásluhy z rukou prezidenta Zemana Petr Robejšek, ale narazit na ni můžete ve veřejné debatě obden.

No samozřejmě. A co je na tom tak špatného? Možná, že jde jen o záměnu pojmů. „Smířit se s porážkou“ je trochu něco jiného než „uznat porážku“.

Což je nesmírně důležitý demokratický institut, kterým poražený legitimizuje i u svých voličů držitele moci. Proto taky Amerika tak intenzivně řeší výhrůžky Donalda Trumpa, že v případě porážky neuzná vítězství Hillary Clintonové.

Miloš Zeman je legitimně a demokraticky zvoleným prezidentem, tahle debata skončila 26. ledna 2013. Hotovo. Ale „smířit se s porážkou“ je přece něco úplně jiného. V politice se s ní smířit nikdy nemůžete, protože byste vůbec neměli důvod pokračovat dál.

Miloš Zeman se stal třetím českým prezidentem jen proto, že se nikdy nesmířil s porážkou při volbě toho druhého. Žádná politická strana, která prohraje volby a skončí v opozici se s tím nikdy nemůže smířit, prostě proto, že chce ty příští volby zase naopak vyhrát.

Zachovat si zdravý rozum

Pánové Kalvoda, Kocáb a Němec dělají jen práci za Zemana, pokud se opravdu rozhodne znovu kandidovat

A politika je, pardon za tahle banální moudra, založená na permanentním přesvědčování vlastních voličů, argumentech, emocích. Co asi tak dělá na svých mítincích po celé zemi prezident Zeman? Záleží jen na tom, jak tuhle drobnou politickou práci provádíte. Dá se dělat dobře, hůř, špatně anebo jako Kroměřížská výzva.

Její poslední vystoupení na téma „Je třeba stíhat prezidenta Zemana kvůli hrubému porušení Ústavy“ vypadá jako promyšlená sabotáž jakýchkoliv snah porazit Zemana v demokratické soutěži, protože, ať si o prezidentovi myslíte cokoliv, do svých funkcí - i té premiérské - se dostal z vůle voličů.

Ano, společné prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů na téma „Odpusť nám Číno, že jsme demokratická země“ patří k tomu nejodpudivějšímu, co jsme v české politice za posledních 25 let viděli. Mimochodem, výsledky se dostavují: Čína námi pohrdá ještě více, než kdykoliv jindy, jak aktuálně znova dokázala zrušená cesta ministra zemědělství Jurečky.

Ale hnát kvůli tomu prezidenta před soud? Kromě toho, že se to v reálném světě nikdy nestane, dělají pánové Kalvoda, Kocáb a Němec jen práci za Zemana, pokud se tedy opravdu rozhodne znovu kandidovat. Nic nefunguje při mobilizaci voličů tak, jako pocit ohrožení a speciálně český prezident umí s touhle davovou emocí pracovat jako nikdo jiný.

Ministr zemědělství Marin Jurečka

Gratulujeme. Nesmířit se s porážkou je, jak bylo řečeno, v politice nutný předpoklad k budoucím vítězstvím. Tím druhým je zdravý a emocemi nezkalený rozum.

Spustit audio