Jindřich Šídlo: Lex Babiš jako alibi pro příští vládu

Dva dny, během kterých poslanci debatovali o tom, zda přehlasují veto prezidenta Zemana, byly poněkud úmorné. Zvlášť díky zástupcům ANO, kteří se snad rozhodli udělat ze sněmovny nějakou žvanírnu či dokonce obstruovat, místo aby nechali proběhnout hlasování, jehož výsledek byl předem znám.

Nebyly to ale zbytečně ztracené hodiny života, pozorný posluchač se dokonce mohl ledacos důležitého dozvědět. Vyberme pro tentokrát třeba poslance Bronislava Schwarze, který mimo jiné pronesl: “Tak jste si měli vybrat jiného koaličního partnera, který nevlastní Agrofert.”

Ne že bychom ten argument už neslyšeli, ale zrovna v tomhle nedlouhém souvětí je obsaženo skoro všechno důležité, i když to možná poslanec Schwarz tak nechápe. Má ale pravdu v tom, že sociální demokraté a lidovci moc dobře věděli, s kým uzavírají vládní spojenectví - Andrej Babiš se skutečně vlastnictvím Agrofertu nijak netajil, což by jaksi ani moc nešlo.

Na druhou stranu, vymyslet po volbách roku 2013 jinou vládu ani nebylo početně možné. A bylo dost logické, že se v jedné sestavě po velkém karambolu české politiky sešli právě tihle tři partneři: hlavní opoziční strana, tedy ČSSD, lidovci, kteří se do sněmovny vrátili po jednom období na parlamentní střídačce a nová síla ANO. Zde je třeba ale poslance Schwarze upozornit: členem vlády se stalo hnutí ANO, nikoliv Agrofert.

Pro členy hnutí ANO jde možná o detail pod jejich rozlišovací schopnost, nicméně je to dost podstatný rozdíl. Mimo jiné proto, že se politika řídí poněkud jinými pravidly, než akciové společnosti s jedním stoprocentním vlastníkem. A rovnou bychom si tady taky mohli zakázat jednou provždy argument, že problém Babišova střetu zájmů zmizel nebo byl umenšen faktem, že pro ANO hlasovalo v říjnu 2013 jistě úctyhodných 18,5 procenta voličů.

Speciál Martina Veselovského na téma bezpečnost, Bronislav Schwarz|foto: Filip Jandourek

Důvod odolávat

Dá se to přepočítat i tak, že přes veškerou tehdejší deziluzi pro Andreje Babiše nehlasovalo přes 80 procent těch, kteří vůbec přišli k volbám. A ten problém samozřejmě nezmizí ani při jakkoliv ohromujícím výsledku ANO v blížících se parlamentních volbách letos v říjnu. Nicméně, něco se možná změní.

Vypadá to, že ANO říjnové volby nejspíš vyhraje, i když loňská překvapení v USA či Británii nabádají k méně razantním soudům. A pak bude zřejmě shánět k vládnutí nějaké ty partnery, pokud nechtějí zůstat v ofsajdu, jak se jim to stalo na podzim v několika krajích.

Námitka, že není možné proti svému koaličnímu partnerovi hlasovat třeba právě při zákonu o střetu zájmů a pak s ním schvalovat kupříkladu rozpočet, je úplně relevantní. Jenže co když už brzy ten problém na papíře, jak žádá zákon, opravdu existovat nebude? Co když už Andrej Babiš skutečně převede svůj majetek, včetně médií, do svěřenského fondu a vyhoví tak zákonu? (A samozřejmě to doprovodí příslušným vášnivým komentářem o porušování lidských, tedy jeho, práv.)

Případně, což také nelze vyloučit, co když Babiš spolu s prezidentem Zemanem uspějí u Ústavního soudu se svou stížností? Ať se stane cokoliv z vyjmenovaného, výsledek bude stejný: Andrej Babiš svůj střet zájmů z hlediska zákonů vyřeší tak, jak po něm teď jeho oponenti žádají.

Billboard hnutí ANO|foto: ČTK, Libor Zavoral,ČTK

A presumptivní premiér předstoupí před své potenciální partnery, kteří se dnes zaklínají, že s Babišem nikdy vládnout nechtějí a nebudou, se svou nabídkou: Bude pak vlastně ještě nějaký důvod mu odolávat?