Jindřich Šídlo: Pomáhat a chránit. Ale komu a koho?
Příběh rutinní silniční kontroly, která se tak trochu vymkla z obvyklých mezí a o níž minulý víkend informoval web iRozhlas.cz, dopodrobna známe zatím jen z jedné strany.
Policie sama už šetří, jak se to stalo, že mladá žena na místě spolujezdce skončila po setkání s hlídkou spoutána v policejním autě a jestli to bylo opravdu nutné – a hlavně zákonné.
Dobře, nechme policii čas, abychom se dozvěděli, co se podle ní v půlce června v Brně stalo. Tenhle případ nebude zjevně úplně jednoduchý, o čemž svědčí dlouhé debaty na sociálních sítích, do nichž se vedle obvykle horkokrevných diskutérů zapojila také řada právníků.
A z jejich postřehů vyplývá vcelku jednoznačný názor: brněnská policie neměla právo občanský průkaz po mladé ženě požadovat – pokud si samozřejmě nedokáže zdůvodnit, proč ho vlastně chtěla.
A je docela možné, že to dokáže, protože paragrafy v tomhle směru nabízejí vcelku širokou možnost výkladu a navíc sázejí na cosi, co bychom mohli snad nazvat zdravým rozumem a přiměřeností, což je přesně věc, s níž má česká policie tradičně problém.
Policejní proměny
Debata o střetu občanských svobod a policejních pravomocí se vede všude na světě už spoustu let a není asi překvapení, že minimálně v posledních 15 letech rostou počty těch, kteří dávají přednost „bezpečí“ – ať už to znamená cokoliv.
A je zjevné, že se atmosféra mění i v Česku. Vzhledem k místním neblahým zkušenostem s každodenní policejní buzerací obyvatelstva před rokem 1989 byla česká společnost na počátku své nové svobody poměrně citlivá na všechno, co mohlo připomínat temné časy zelených uniforem Veřejné bezpečnosti.
Když ještě v roce 2004 prohlásil tehdejší policejní prezident Jiří Kolář, že „kdo nic špatného nedělá, nemusí se odposlechů bát“, pozval si prezident Václav Klaus okamžitě na Hrad premiéra Stanislava Grosse a žádal vysvětlení.
Dnes sledujeme, kterak prezident republiky zve na Hrad policisty, kteří při loňské návštěvě čínského prezidenta proměnili Prahu v Peking a největší pomoci a ochrany se od nich dočkaly zdivočelé bojůvky čínských „turistů“ pod vedením muže v kloubouku a černých brýlích.
A o to jde: policie dělá chyby a přehmaty všude na světě. S policejní brutalitou se musel v 90. letech vyrovnávat třeba New York, kde se přitom podařilo za starosty Giulianiho zázračně srazit kriminalitu. Jen se to neobešlo bez nepěkných excesů.
Blíž k roku 1987
Česká policie má 40 tisíc příslušníků, takže je jisté, že se něco občas někde stát musí. Máme ale my, klienti policie, dostatek důvodů pro důvěru, že exces zůstane excesem, s nímž se policie sama vyrovná, a že tu nesledujeme nebezpečný trend?
Je to samozřejmě shoda okolností, ale ve stejném městě, kde si policie tak razantně sjednala pořádek s mladou asertivní dívkou, jsme jen krátce předtím viděli jiný dosti šílený příběh. To když místní policie po večírku na počest prezidenta Zemana vyhověla přání jeho protokoláře Kruliše a provezla ho v novém závodním autě.
Rallye noční Brno skončilo těžkou havárkou v jednom z místních příkopů a následným závěrem policie, že Kruliš jako civil možná přísně vzato neměl v policením autě co dělat, ale vlastně tam být mohl, takže se nic nestalo, zapomeňte.
Člověka ani moc neuklidní, když v pozici ministra vnitra vidí dospělého muže zjevně posedlého akčními filmy, který se fotografuje s puškou přes rameno a skoro v 50 letech používá výrazy jako „posilka“ (má tím na mysli posilovnu).
Z jednoho brněnského případu samozřejmě ještě nejde usuzovat, že se vracíme do roku 1987. Když se na to všechno ale podíváme jen s trochou nadhledu, zjistíme, že jsme roku 1987 rozhodně blíž, než jsme si mysleli třeba v roce 1997.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
