Jindřich Šídlo: Talentovaný pan Jurečka

31. březen 2014

Marian Jurečka se minulý čtvrtek na poslední chvíli omluvil z uřvané show Michaely Jílkové a jejích obětí nazvané kdovíproč „Máte slovo“ na téma „České potraviny“. Důvod jsme se dozvěděli druhý den.

Ministru zemědělství a jeho paní se narodilo jejich čtvrté dítě. Upřímně blahopřejeme. Mimo jiné to také znamená, že tím 33letý politik splnil jednu z neformálních podmínek pro dlouholetou úspěšnou kariéru ve své straně – a možná že dokonce na tom úplně nejvyšším postu.

Česku politiku sice v posledních měsíčnících úplně ovládl Andrej Babiš, ovšem kvůli tomu by nám nemusely utéct i další, docela podstatné děje. Třeba právě povolební výkon lidovců, kteří prozatím navazují na to lepší, co kdysi do české politiky vnášeli. A to je skutečně jistý klid a schopnost dohody, kvůli níž se jim sice v minulosti dostávalo nepěkných přezdívek a posměšků, že musejí být vždy „u toho“ – s kýmkoliv a kdykoliv.

Jenže česká politika tuhle klidnou sílu, jak si kdysi říkal Josef Lux, v zdivočelých časech docela potřebuje a stará lidovecká taktika nese na druhou stranu i jistá dobrovolná omezení – mimo jiné patrně přispívá i k tomu, že se lidovci nikdy nestanou skutečně masovou voličskou stranou a jen těžko se někdy dočkáme premiéra z jejich řad.

A Marian Jurečka se docela dobře může stát do budoucna ztělesněním „nových lidovců“. Tím nemá být řečeno, že by Pavel Bělobrádek, který dokázal stranu finančně zachránit a vrátit do sněmovny, což je možná dodnes nedoceněný úspěch, byl už teď zralý na vystřídání. Jen v okamžiku, kdy by z různých důvodů lidovci hledali náhradu, mají docela jasnou volbu.

Jurečka splňuje snad všechno, co členové a voliči KDU od svého lídra žádají. Rodinný typ, soukromý zemědělec, navíc z Hané, k níž se až ostentativně hlásí – kdysi na Facebooku vystupoval pod přezdívkou Hanácký synek.

Navíc docela akční synek se smyslem pro efektní akci: když na šéfa Pozemkového fondu Petra Štovíčka prasklo, že kdysi obdaroval pražského podnikatele Ivo Rittiga obrazem Dia s Rittigovou podobou, stačil Jurečkovi na Šťovíčkovo vyhození jediný den: „Není nadále možné tolerovat, aby se tak vysoce postavení státní úředníci scházeli s takovými lidmi, jako je pan Rittig,“ pravil ministr rázně a připsal si další body, jakkoliv to tedy nebylo úplně obtížné.

A obdobných příkladů bychom samozřejmě našli víc, třeba v oblasti veřejných zakázek. Z části je to samozřejmě PR, jenže i to je potřeba umět a dělat s jistým talentem – a Jurečka to zatím zvládá velmi šikovně.

Nikdo samozřejmě nemůže Marianu Jurečkovi zakázat, aby si svou slibnou kariéru ještě sám dobrovolně zkazil. Pod jeho ministerstvo spadají vedle Pozemkového fondu taky třeba Lesy České republiky, takže příležitostí k fatálním chybám bude ještě dost.

Pokud se jim dokáže vyhnout, má před sebou velkou budoucnost. Mimochodem, Josefu Luxovi bylo v roce 1990, když se stal předsedou lidové strany, 34 let.

Spustit audio