Jiří Berounský: Jak lidský konzervatizmus ovlivnil prezidentské volby
Máme-li analyzovat objektivně výsledky prezidentského klání, není na první pohled snadné říct, co stálo za vítězstvím Miloše Zemana a porážkou Jiřího Drahoše. Když už jsme si odhlasovali přímou volbu.
Má být prezident jako jsme my, obyčejní lidé, nebo to má být někdo, ke komu vzhlížíme? Tak zvaně obyčejní lidé mohou být ovšem na jedné straně velmi přemýšliví, na druhé straně to mohou být velmi jednoduší občané, zejména politicky.
Má být prezident někdo, kdo má tužby jako máme my, nebo někdo, kdo se jich umí zříct a víc uvažuje o národě nebo státu, který má vést? Má to být ten, kdo chce naplnit svůj lidský osud nejvyšší funkcí, nebo ten, kdo cítí odpovědnost za celek, kterému vládne a je ochoten mu vše obětovat? Má to být ten, kdo umí dobře mluvit k davům, nebo ten, kdo chce pro davy spravedlnost?
Lidové noviny píší, že je mýtus dělit příznivce a odpůrce případného nového prezidenta na města a venkov. Na druhé straně je prý ale rozdíl mezi obyvateli sídlišť a center měst, citujme onen tisk: "Drahošovi jsou nakloněna historická centra a satelitní novostavby, Zemanovi sídliště a okraje městských katastrů."
V Zemanovi vidí prý oni občané stále spíše levicového politika, v Drahošovi liberála, řečeno po lopatě, Zemana volili spíše méně movití voliči než Drahoše. S tím koresponduje i poněkud absurdní okolnost, že jeho příznivci ve volbách byli prý i občané, zatížení exekucí.
Tvář k Východu
Již dříve jsme se mohli dočíst, že Zemana preferovali spíše starší občané, Drahoše mladší. To je asi všechno pravda. Přesto se domnívám, že skutečnost je jednodušší. Lidský konzervatizmus – psychologický, nikoliv politický – stojí za osudovou volbou.
Kdo jsou ti konzervativní občané? Jistě větší část seniorů, vždyť stávajícího prezidenta volí starší lidé. A jistě větší část venkova. To není mýtus, to je skutečnost. Vždyť tam žije spousta lidí, nezajímajících se o politiku a její pravidla. A není to také žádná jejich povinnost. Přece pan prezident tomu všemu dobře rozumí, proč bychom ho nemohli znovu zvolit.
A abychom ten konzervatizmus příliš nezdůrazňovali: nevím v kolika státech byl ve druhém funkčním období zvolen někdo jiný, než stávající prezident.
A jaké lze očekávat důsledky? Bude to jakási “aktivní“ demokracie, i když té aktivnosti tam bude asi víc než té demokracie. Ostatně k ní směřovala již Opoziční smlouva. Žádné problémy, žádné zbytečné žvanění v zákonodárných orgánech.
Co je potřeba, to se udělá, ať už je naším spojencem kdokoli a ať nám vládne kdokoli, třeba bez souhlasu parlamentu. A tvář obrátíme k Východu. Jen jestli to potom ubrzdíme.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
