Jiří Berounský: K čemu je Ústav pro studium totalitních režimů?

11. srpen 2015

Ústav pro studium totalitních režimů to měl od samého začátku těžké. Byly totiž hlasy, které říkaly, na co potřebujeme Ústav pro dějiny totality, když je v Akademii Ústav pro moderní dějiny a – což není nic povzbudivého – naše moderní dějiny se pohybovaly z velké části v totalitě. Takže by stačilo ten akademický ústav jen posílit pro podrobnější studium totalitní éry.

Jenže to by byl útvar vědců-historiků, pídících se po pravdě v minulosti, ale zřízený ústav už svou sedmičlennou Radou, jejíž členové jsou voleni podle politického klíče Senátem, je fórem především politickým.

Proto byl ústav od počátku předmětem nejrůznějších politických, nebo přímo stranických sporů, z nichž ten nejabsurdnější se dotýkal jeho nejvlastnějšího poslání.

Totiž zda vlastně období, které ústav zkoumá – mluvíme zejména o komunistickém režimu v Československu, který trval necelých čtyřicet let – zda toto období bylo celé totalitní a má-li být tudíž vůbec předmětem zkoumání onoho speciálního ústavu.

Čtěte také

Kromě tohoto sporu, probíhajícího v minulosti dlouhý čas, jsme byli dřív i svědky mnoha dramatických osobních i programových turbulencí.

Spor o totalitnost znovu ožil, když Rada schválila nedávno vědeckou koncepci ústavu. Zastánci oprávněnosti tohoto pojmu si všimli, že v koncepci pojem totalitního režimu chybí, takže Ústav jaksi přišel o část své práce..

Hlavním zastáncem oné netotality –jak píše Respekt - je člen Rady Michal Uhl, který prý plédoval pro to, aby se na předlistopadovém režimu více zkoumal fenomén každodenního života obyčejného člověka.

Srp a kladivo

Nic proti ozřejmění každodenního života obyčejného člověka, je to významný sociologický prvek, ale tvrdit, že komunistický režim nebyl po celou dobu svého trvání totalitní, je ahistorické a strana, která Michala Uhla do Rady vyslala, by se ke všemu měla vyjádřit.

Vím, že záleží na tom, jak je pojem totalitní definován, ale – zůstaneme-li u obecného vnímání – jak to, že po celou dobu trvání komunistického režimu byla u moci jedna strana, která měla toto právo ostatně napsané i v Ústavě?

Jak to, že všechny demonstrace proti režimu byly brutálně potlačeny, jak to, že neexistovaly svobodné volby, jak to, že soudní procesy byly hrubě manipulovány včetně rozsudků smrti? V těchto otázkách je možné pokračovat a ty nemají nic společného s názorem, jak dokonalý je současný režim nereformovaného kapitalizmu.

Ale kdo nezná minulost, ten může stěží rozhodovat o budoucnosti.

Spustit audio