Jiří Leschtina: Kult učitelské facky ožívá
Ředitel základní školy v pražských Bohnicích Miroslav Koranda rezignoval kvůli tomu, že udeřil žáka do hlavy.
Navzdory podpoře, jež se mu dostalo od ředitelů jiných škol, rodičů jeho žáků, ministryně školství, vedení školských odborů a také části zastupitelů Prahy 8. Jeho obhájci bijí na poplach, že ředitel podlehl psychické šikaně.
Skoro to už vypadá, jako by na počátku ani nebyla jasná fyzická šikana ze strany pana ředitele. Přitom s rezignací pana Korandy, jehož případ vyvolal odezvu přesahující jeden pražský obvod, to není vůbec tak horké. Vždyť šéf školy, který zezadu praštil sedmáka, až mu spadly brýle, za to, že mu vzdorný chlapec na výtku „chováte se jako blbci“ odpověděl „od tebe to sedí“, má odejít ze školy až k 30. červnu 2016.
Na celé věci je pozoruhodné zjištění, jak velká míra tolerance ve společnosti přetrvává vůči fyzickému trestání žáků na školách. Mezi Korandovými zastánci lze vysledovat až jakési okouzlení dobou, kdy fackování dětí bylo běžné. A bylo vnímáno jako výchovný zásah v pravou chvíli, který vydá za tisíc slov. A za nějž jednou – až zmoudří - bude fackovaný žák učiteli vděčný.
Pokud kultu učitelské facky podléhají sami pedagogové nebo školští úředníci, lze to ještě pochopit. Když tak činí i rodiče žáků, lze v tom vidět i smutný pozůstatek doby, kdy vůči vedení škol, byli rodiče bezmocní, dobře si vědomi toho, že učitelé mají jejich děti jako rukojmí. Tím spíš je ale dobře, že se teď našli rodiče, kteří se postavili proti šikaně svého syna ředitelem Korandou.
Vždyť násilí ze strany ředitele školy, který je vysokým úředníkem, placeným státem, je nepřijatelné z jakýchkoliv důvodů a v jakékoliv podobě. Korandovy obhájci říkají: "Kvůli jedné facce se toho nadělá. Prostě ztratil nervy, to se může stát."
Ale tady přece vysoko postavený pedagog napadl před ostatními žáky bezmocného chlapce, jen proto, že hoch byl na něj drzý. Tady už nemáme co do činění s přehmatem vychovatele, kterému prostě ujela ruka, ale se zpupností úřední moci, již bychom vždy měli potlačovat, aby se nerozšířila jako mor.
Pak neobstojí ani tvrzení, že agresivita dětí na školách narůstá. To je trend, už dlouho typický pro celý svobodný svět. A přece většina států na západ od nás neváhala s přijetím zákazu fyzického trestání dětí. Zákon zakazující jejich bití například Švédsko přijalo už před pětatřiceti lety. A přesto nikdo nebude tvrdit, že na tamních školách panuje teror žáků vůči učitelům.
Právě ředitel školy by měl být autoritou, jež by poskytovala učitelům příklad, jak si v případě vyhrocených konfliktů s žáky zachovat chladnou hlavu a profesionální nadhled.
Pokud jim ale sám poslouží příkladem nezvládnuté agresivity, pak nejde o prkotinu, ale o vážné selhání. A jestliže zůstává ve funkci, jen tím dáváme najevo, že takové jednání považujeme za přípustné.
Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.