Jiří Leschtina: Prezident, který si hrál s ohněm, a hasič Sobotka

19. listopad 2015

Byl to výrazný rys letošních oslav výročí 17. listopadu. Zatímco na Albertově obdivovatelé prezidenta skandovali Ať žije Zeman!, jeho odpůrci na Národní třídě odpovídali voláním Ať žije Havel!

Probíhal tak jakýsi okultistický souboj úřadující hlavy státu, polité živou vodou krajního extrémismu, se zesnulým prezidentem, zosobňujícím boj proti silám zla a nenávisti. Což jen potvrdilo, že ani po dvou letech Zemanova trudného prezidentování se neobjevila silná osobnost, s níž by se kritici Hradu mohli ztotožnit.

Bylo i příznačné, že lidé v ulicích nevolali - Ať žije Sobotka! Přitom to byl právě premiér, který se tentokrát vymezil vůči Miloši Zemanovi nebývale otevřeně a přímočaře.

Ještě předtím, než Zeman promluvil k davu, v němž dominovali Konvičkovi protiislámští aktivisté, Velebovi osiřelí zemanovci, Černochovy trosky Úsvitu nebo Bartošovy neonacisté, promluvil Sobotka před rektory, profesory, členy vlády i špičkami justice.

Čtěte také

A jeho projev byl státnickým protipólem Zemanovu vystoupení, z něhož čišelo verbální násilí nejen proti migrantům, ale i všem prezidentovým spoluobčanům, kteří s ním nesouhlasí.

Sobotka se nevyhýbal bezpečnostním rizikům migrace. Ale také apeloval se vší naléhavostí: „Nenechme se manipulovat. Ačkoliv nedávné teroristické útoky v Paříži proběhly v době migrační krize, je nutno si uvědomit, že vraždili dobře zorganizovaní islámští radikálové. Náš hněv se musí obrátit proti nim, nikoliv proti uprchlíkům, které z jejich domovů často vyhnalo právě náboženské či etnické násilí, šířené úplně stejnými vraždícími fanatiky.“

Premiérův projev, v němž ve slavnostní den potlačil stranické zájmy a promluvil jako státník evropského kalibru, měl velký význam pro naši mezinárodní pověst

Premiérův projev, v němž ve slavnostní den potlačil stranické zájmy a promluvil jako státník evropského kalibru, měl velký význam pro naši mezinárodní pověst. Ale především pro situaci ve státě. Vždyť kdo jiný by se měl postavit proti prezidentovi, hrajícímu si s ohněm nacionálních a xenofobních vášní, než šéf poslední silné tradiční strany, která nám v zemi zbyla?

Sobotku jsme již dříve přistihli ve stavu energického vzepětí, provázeného záchvatem politické přímočarosti. Například když odrážel lánský puč, nebo když se po návratu z Ameriky jasně přihlásil k odkazu Václava Havla a k naší spoluzodpovědnosti za akčnější NATO. Vždycky se ale rychle stáhl a vyklidil pole prezidentovi pro jeho proputinovské reje či štvaní proti islámu.

Čtěte také

Nyní jsme ale v situaci, kdy prezident posiluje ve spojení s temnými silami, s nimiž si skutečný demokrat nezahrává. A to za tichého přihlížení Fialovy ODS, komunistů, Zemanových sympatizantů v Lidovém domě i Babišova hnutí. Takže jako protiváha Zemanovi, pomineme-li slábnoucí topku, zbyl Sobotka se svým křídlem v ČSSD.

Kdo chce, může doufat, že premiér patří k politikům, kteří rostou s naléhavostí výzev, jež se před nimi zjevují.

Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu.

Spustit audio