Jiří Pehe: Evropské karty jsou rozdány, EU se nejspíš dá do pohybu

12. březen 2018

Parlamentní volby v Itálii ukončily sérii důležitých voleb ve velkých evropských zemích. Po prezidentských volbách ve Francii na jaře minulého roku se v září konaly volby do dolní komory německého parlamentu.

A celkový obrázek evropské politiky vedle voleb v těchto třech největších zemích Evropské unie dokreslily kupříkladu i prezidentské a parlamentní volby v Rakousku, parlamentní volby v Nizozemsku a sněmovní i prezidentské volby v České republice.

Výsledný obraz evropské politiky je smíšený, ale obecně lepší, než se očekávalo ještě před rokem, kdy byli na vzestupu populisté všech možných odstínů. Populistické a nacionalistické strany sice posílily ve všech zmíněných zemích, ale nikde se k moci nedostaly strany, které chtějí, aby jejich země vystoupily z Evropské unie. A pokud jsou tyto země v eurozóně, ani z eurozóny.

Dokonce i celkově nejúspěšnější politický subjekt v italských volbách, hnutí Pět hvězd, nechce, aby Itálie vystoupila z unie nebo eurozóny. A poněkud radikálnější pohledy též úspěšné Ligy severu v tomto ohledu mírní ostatní členové vítězné pravostředové koalice, v jejímž rámci kandidovala.

Hlavním tématem stran a koalic, které uspěly v italských volbách, je tak spíše jejich vztah k migraci, který je více odmítavý, než jaký předváděla dosavadní středolevá vláda.

Logo

Zachytit změny v EU

Ve vztahu k Evropské unii se tak to nejdůležitější odehrálo nejprve ve francouzských prezidentských volbách, v nichž zvítězil se silně proevropským programem Emmanuel Macron, a pak v Německu, kde patový výsledek voleb byl po měsících dohadování nyní překonán znovuvytvořením velké koalice mezi konzervativci Angely Merkelové a sociálními demokraty, schválené ve stranických referendech.

Koaliční smlouva na základě požadavků sociální demokracie přitom silně akcentuje potřebu reforem ve fungování EU a vychází v mnohém, i když ne ve všem, vstříc ambiciózním reformám, které pro EU navrhl už dříve Macron. Ty se nyní mohou po ustavení nové německé vlády spustit.

Někteří komentátoři upozorňují, že výsledky italských voleb mohou reformní úsilí nové německé vlády a francouzského prezidenta zpomalit. Kdybychom zůstali u všeobecně používaného klišé o vítězství populistů v Itálii, je to asi pravda.

Jenže vítězní populisté v Itálii nejsou vesměs euroskeptičtí, někteří dokonce žádají více Evropy, a to jak kvůli většímu zapojení zbytku EU do řešení problémů migrace, tak z důvodů italské finanční stability. Navíc nová italská vláda se bude nejspíš formovat měsíce, a tandem Merkelová-Macron nemá důvody na ustavení této vlády čekat, protože dosluhující středolevá vláda v Itálii případné snahy reformovat EU brzdit nebude.

Jiří Pehe

EU se tedy nejspíš dá po pohybu, na což ale bohužel není příliš připraven náš region. Visegrádské země nejsou na západě EU viděny jako nedostatečně solidární, a jsou v hluboké defenzivě v otázce nové evropské azylové politiky, včetně tzv. Dublinu IV, který počítá v krajních případech i s využitím kvót. A všechny mají jisté problémy s fungováním liberální demokracie.

Navíc jsou všechny natolik stravovány svými vnitřními problémy (jako jsou unií kritizované soudní reformy v Polsku, nadcházející volby v Maďarsku, politická krize na Slovensku po vraždě investigativního novináře, či problémy se sestavováním vlády v České republice), že budou mít velké problémy případné změny v EU vůbec zachytit.

Pro země Visegrádu tak nové, k evropským reformám příznivé rozdání politických karet napříč kontinentem, paradoxně může být docela problematické.

autor: Jiří Pehe
Spustit audio