Jiří Pehe: Obraz České republiky upadá. Proč?

14. únor 2018

Obraz České republiky se v západních zemích neustále zhoršuje už od doby, kdy spolu s předčasným pádem vlády Mirka Topolánka zkolabovalo v roce 2009 její předsednictví Evropské unie.

Vláda Petra Nečase se z fiaska příliš nepoučila. Ještě ale pořád existovala naděje, že to, co staré členské země vnímaly jako český euroskepticismus a malou schopnost produktivně spolupracovat, souvisí hlavně s vládami vedenými euroskeptickou Občanskou demokratickou stranou a s prezidentem Václavem Klausem.

Jenže obrat k lepšímu po odchodu Nečasovy vlády nenastal. Prezident Miloš Zeman se sice po svém zvolení v roce 2013 prohlásil za eurofederalistu, ale v domácí politice se podle norem západních demokracií příliš nechoval, když se pokoušel obcházet v podobě svojí vlády odborníků parlament. Nezůstalo to pochopitelně bez povšimnutí.

Po ruské anexi Krymu se navíc stal tvrdým kritikem unijních sankcí vůči Rusku. Jako téměř jediný západní lídr opakovaně pronášel výroky jako vystřižené z kremelské propagandy. A ve své kritice unie pak ještě přitvrdil po vypuknutí uprchlické krize.

Nebyl navíc sám. I straničtí politici se předháněli, kdo bude v postojích k migraci tvrdší. Česká republika si spolu se zbytkem Visegrádu postupně vysloužila nálepku nesolidárního člena unie.

Miloš Zeman

Čeští politici se sice navzájem ujišťovali, že náš pohled na migraci je více realistický než na Západě, ale těm, kdo mluvili se západními diplomaty a četli prestižní západní deníky, se nabízel poněkud jiný obrázek. The Financial Times dokonce označil politiku Visegrádu za zpátečnickou.

Vážné ekonomické důsledky

Vše vyvrcholilo odmítnutím respektovat demokraticky přijaté rozhodnutí unie o přerozdělování uprchlíků podle kvót, což nakonec vyústilo až v žalobu Evropské komise na Českou republiku, Maďarsko a Polsko u Evropského soudního dvora.

To, zda naše země sklouzne v očích evropského Západu na úroveň Polska a Maďarska, s nimiž Brusel vede spor kvůli porušování principů právního státu, nebylo ale plně rozhodnuto až do českých sněmovních a prezidentských voleb.

Ba dokonce ještě poté, co titulky v západních médiích se skepsí oznamovaly vloni na podzim drtivou výhru trestně stíhaného oligarchy, existovala ještě naděje, že tento negativní dojem bude rozptýlen prezidentskými volbami.

Premiér v demisi Andrej Babiš

Jenže poté, co svůj mandát obhájil prezident Zeman, o čemž většina západních médiích informovala jako o vítězství proruského politika sympatizujícího s protiimigrantskou krajní pravicí, naděje na obrat pohasly.

Mezitím ještě stačil tentýž prezident jmenovat trestně stíhaného Babiše premiérem s tím, že mu de facto dává volnou ruku, protože nezíská-li jeho vláda důvěru, jak se skutečně stalo, jmenuje ho znovu. A vůbec: v demisi může vládnout, jak dlouho bude chtít.

Posledními třešinkami na dortu jsou pak rozhodnutí slovenského soudu, kterým definitivně zamítl Babišovu žalobu, že byl evidován ve svazcích komunistické státní bezpečnosti neoprávněně, jakož i domácí, jakkoliv jen teoretické, diskuze o možnosti hlasovat u nás o vystoupení z unie.

Neměli bychom se utěšovat tím, že na Západě naší situaci možná ne úplně nerozumějí a příliš jí dramatizují. Politika se řídí i percepcemi a obraz České republiky se silně zhoršil.

Jiří Pehe

To může mít pro zemi, z níž 80 procent exportu směřuje do zemí EU, a která je ještě stále příjemcem velkých evropských dotací, časem nejen vážné ekonomické důsledky, ale může nás to opravdu zařadit v očích zbytku unie na roveň Maďarska a Polska, což může mít i celou řadu negativních dopadů dalších.

autor: Jiří Pehe
Spustit audio