Jiří Pehe: Rodí se nová Evropa. Budeme v ní?

I kdyby to mělo být za cenu dočasného obnovení hranic uvnitř Schengenu, nemohou současné demokratické elity v zájmu vlastního přežití nejednat - Foto:  ČTK, Anna Francová

I kdyby to mělo být za cenu dočasného obnovení hranic uvnitř Schengenu, nemohou současné demokratické elity v zájmu vlastního přežití nejednatFoto:  ČTK, Anna Francová

Uprchlická krize se stala jakýmsi urychlovačem procesů, které v Evropské unii byly dlouho latentně přítomny. Byl zde už dříve doutnající, ale ještě ne plně rozhořelý konflikt mezi těmi, kdo by nejraději znovu oživili národní státy, a těmi, kdo by chtěli více integrovanou Evropu.

Byl zde také už dříve konflikt mezi těmi, kteří tvrdili, že Evropa se otevřela příliš doširoka cizincům, a těmi, kdo tvrdili, že už vzhledem k demografickým trendům Evropa bez přistěhovalectví začne ekonomicky upadat.  

Nový není ani konflikt o to, zda by Evropská unie měla tváří v tvář globálním ekonomickým tlakům a nerovnostem mezi jednotlivými státy praktikovat spíše úsporná opatření v kontextu neoliberálních reforem, nebo na celoevropské úrovni důsledně prosazovat přerozdělování a více regulovat finanční sektor i trhy obecně. 

Všechny tyto i některé další ideové konflikty se pod tlakem uprchlické krize - a před ní pod tlakem problémů Řecka i obecně eurozóny - nyní naplno rozhořely. Je sice pravděpodobné, že Evropská unie nakonec s pomocí celé škály řešení příliv migrantů omezí, ale zdá se, že až současná krize skončí, budeme mít co do činění s jinou, řekněme „novou“ Evropou“. 

Čtěte také: Jan Fingerland: Tlak na řešení uprchlické vlny roste aneb Nemocní muži Egejského moře

Je těžké přesně předpovědět, jak bude tato nová Evropa vypadat, snadnější je argumentovat, že to rozhodně nebude Evropa, jak si ji představují různá nacionalistická, protiimigrantská hnutí, tedy Evropa suverénních národních států opevněných za svými hranicemi. 

Tomio Okamura vsadil na strach z migrace natolik, že jakékoliv její výrazné omezení v důsledku evropských i národních opatření ho politicky oslabí - Foto: Filip Jandourek

Tomio Okamura vsadil na strach z migrace natolik, že jakékoliv její výrazné omezení v důsledku evropských i národních opatření ho politicky oslabíFoto: Filip Jandourek

Evropská integrace prostě došla příliš daleko, a její benefity jsou příliš zřejmé na to, aby se západní evropské střední třídy, jakkoliv mohou být části z nich vyděšené uprchlickou vlnou, vydaly zpět k modelu rivalit menších a větších národních států. 

Nejrůznější nacionalistická hnutí mají také smůlu v tom, že liberální demokracie jsou flexibilní systémy, které reagují na problémy. I kdyby to mělo být za cenu dočasného obnovení hranic uvnitř Schengenu v kombinaci se zvýšenou ochranou vnějších hranic, jakož i draze vykoupené spolupráce s Tureckem, popřípadě dalších nepopulárních kroků, nemohou současné demokratické elity v zájmu vlastního přežití nejednat. 

Jenže pokud dostanou současnou uprchlickou kalamitu pod kontrolu, smrskne se výrazně přitažlivost nacionalistických hnutí a politiků. Buďme konkrétní. Kupříkladu u nás takový prezident Miloš Zeman, Martin Konvička nebo Tomio Okamura vsadili na strach z migrace natolik, že jakékoliv její výrazné omezení v důsledku nejrůznějších evropských i národních opatření je politicky oslabí. 

Čtěte také: Nerušme v Evropě Schengen!

Po skončení současné krize Evropa nebude už stejná, protože krize dala do pohybu řadu procesů. Jisté kupříkladu je, že odkryla zásadní rozdíly mezi evropským západem a východem, jakož do jisté míry i mezi evropským severem a jihem.  

Celoevropské levicové hnutí Demokracie v Evropě – hnutí 2025 založil bývalý řecký ministr financí Janis Varufakis - Foto:  ČTK/AP, Markus Schreiber

Celoevropské levicové hnutí Demokracie v Evropě – hnutí 2025 založil bývalý řecký ministr financí Janis VarufakisFoto:  ČTK/AP, Markus Schreiber

Zejména na jihu Evropy se nyní rodí nová levice, k níž se začínají hlásit mladí lidé napříč Evropou. Nejde už jen o řeckou Syrizu nebo španělský Podemos, ale kupříkladu i o celoevropské levicové hnutí Demokracie v Evropě – hnutí 2025, které založil bývalý řecký ministr financí Janis Varufakis. 

Ukazuje se také, že si západní Evropa uvědomila, že liberální demokracie, na níž je ona sama důsledně vybudována, není ani dnes vůbec žádnou samozřejmostí v bývalých komunistických zemích.  

Jedním z opatření, která mohou být západní veřejnosti prodána jako boj s uprchlickou kalamitou, je i výraznější oddělení a následná rychlejší integrace zemí, které tvořily jádro unie před jejím rozšířením o postkomunistické země. Ty jsou v reálném nebezpečí, že budou odsunuty na vedlejší kolej, ač si to jejich politické špičky nechtějí připustit. 

Čtěte také: Tomáš Pojar: Pokud Řecko nedokáže ochránit vnější hranci, nemůže v Schengenu být

Tak či onak, v Evropě se v blízké budoucnosti nejen povede vášnivá diskuse o tom, jak dál. Unie jako celek nebo možná jen některé skupiny evropských zemí také možná přijmou kroky, které postaví před zásadní rozhodnutí, kam chce patřit, i Českou republiku, která se momentálně chová tak, jako by chtěla před dravým proudem hýbajícím Evropou strčit hlavu do písku a počkat, až vše přejde. 

Pokud bude pokračovat současné vzdalování zemí Visegrádu od standardů a hodnot západního evropanství, jednou ze zásadních voleb může bohužel pro nás být odpověď na otázku „s Evropou nebo s Visegrádem“? 

Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu. 

Autor:  Jiří Pehe
Pořad: Názory a argumenty  |  Stanice: ČRo Plus
Čas vysílání: pondělí-pátek 18:33; repríza 23:05; sobota-neděle 18:10; repríza 06:33  |  Délka pořadu: pondělí-pátek 26 minut; sobota-neděle 50 minut  
 

Nové články v rubrice

 

Diskuse

Český rozhlas si váží názoru posluchačů a má zájem o korektně vedenou diskusi. Vyhrazuje si proto právo skrýt příspěvky, které odporují dobrým mravům, jsou xenofobní, porušují platné zákony, poškozují dobré jméno Českého rozhlasu, nebo mají reklamní charakter.

Návod na použití diskusního systému DISQUS naleznete zde.

 
tyto komentáře používají systém Disqus

Sledujte nás

Pište, ptejte se

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2016 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace