Jiří Stránský: Průvodce voliče k volbám. Co dělali kandidáti před listopadem 1989?

22. červenec 2017

Minule jsem slíbil, že hlavně pro ty, kteří se bojí, že po volbách se Česká republika bude jmenovat ČR s. r.o., se pokusím o sestavení jakéhosi Průvodce voliče k volbám, abyste si, milí voličové, po volbách zase nervali vlasy, že i vy jste způsobili další volební ostudu.

Než se však pustím do Průvodce, musím se s čímsi svěřit. Předevčírem mi poslala Renata Kalenská (která se mnou sepsala takovou tu knížku o Doktorovi vězeňských věd) trojrozhovor pánů Klause, Jakla a Weigla, (kupodivu bez čtvrtého z jejich partičky tří mušketýrů bránících naši demokracii – pana Hájka) o poslední knížce Jáchyma Topola Citlivý člověk, za niž ho velmi peskují.

Jak se mohl – například – opovážit napsat taková hanlivá slova o předlistopadovém komunismu. Většina z vás má počítače s internetem – najděte si Parlamentní listy (to jsou takové ty listy, které už skoro jediné u nás hájí svobodu a demokracii) a pokuste se nemít vztek z těch metráků lží podobných lžím komunistickým, a zkuste se pobavit blbstvím, kterému tolik šel po krku i Jan Werich a jehož poznámky k lidské blbosti nás baví dodnes.

On by se při čtení rozhovoru oněch mušketýrů s redaktorem Parlamentních listů velmi smál. Velmi. Tím svým nakažlivým vyfukovaným a potutelným smíchem a možná by říkal „dada, dada, ja pritakáju“ podle svých představ o ruštině.

Režim soudil, mučil, popravoval

Milada Horáková a další obžalovaní poslouchají rozsudky

Tak, a zpět k Průvodci. Taky by bylo dobré, kdybyste se kandidáta na budoucího poslance zeptali, co si pamatuje o listopadu 1989. A jestli byl už tak veliký, aby ho napadlo, že by si měl zamést před vlastním prahem. To je takové staré úsloví nabádající každého, kdo chce kohokoliv soudit, jestli má sám čisté svědomí.

A výmluvy těch starších, že by byli hloupí, kdyby se za něco omlouvali, když všude kolem něho jsou tací, které by to ani nenapadlo, jsou taky hezkým přiznáním.

Ještě předloni jsem chodil do škol povídat si se studenty o nedávné minulosti. S velkými i malými. Často jim předtím jejich kantoři pustili nějaký film o časech, během nichž, například, komunistický režim odsoudil skoro 270 tisíc žen a mužů k milionům let trestů. Taky ale popravoval.

A ve mně už je dlouho usazený smutek za popravu Milady Horákové a za děsivá mučení žen, které odmítly sloužit komunismu. O to víc by to všichni původcům toho zla i jejich dědicům měli připomínat, co všechno mají na svědomí. Včetně zbídačení republiky.

O to míň mě proto překvapil pan profesor Klaus a jeho suita (prý se navzájem zdraví „Tě péro!“). Na to byste se taky měli ptát, přestože i vy možná nevěříte na globální oteplování.

autor: Jiří Stránský
Spustit audio