Jiří Tichý: Dubnový čas lásky a tolerance

19. duben 2014

Bílá sobota ukládá se k podvečernímu rozjímání, pro některé z nás. Pro ty, kteří v tento čas věří, že se tak má dít. Spoluobčané, takto vnitřně naladěni, zklidňují mysl celoročně rozjitřenou pachtěním se za čímsi, vlastně již od Květné neděle, jež je upomínkou na slavný vjezd Ježíše Krista do Jeruzaléma. Palmové ratolesti jen nahrazují jívovými kočičkami.

Jiní se od včerejška na chatách a na chalupách prohrabují v záhoncích svých po zimě zpustlých zahrádek, aby při pondělní kolednické řachandě mohli už jen, jsou-li to chlapi, chodit po vsi a mlátit ženské po zadcích bužírkovým obuškem umně spleteným do podoby pomlázky, či je pouze útlocitně poplácávat po zadečcích pomlázkou z vrbových proutků. Dle nátury. Děti dnes na koledu chodí od chalupy k chalupě s proutěnými košíky či igelitkami všechny bez rozdílu pohlaví, protože onen tradiční význam vyšlehávání ještě nechápou anebo je nezajímá. Koneckonců u mnoha dospělých tomu nebude jinak.

Naši židovští spoluobčané, tedy alespoň ti věřící, usedli, letos s jednodenním zpožděním, svátečně oblečeni k slavnostně prostřenému stolu spolu se členy svých rodin k pesachové večeři, když se předtím zbavili veškeré kvašené potravy. Pojídají trpké, v slané vodě máčené byliny a narychlo upečené macesy. Pro neznalé posluchače, dříve často vyhledávaný endérácký knekebrot. Neuctívají mučednickou smrt na kříži, symbolicky spolutrpí se svými předky, kteří utíkali z egyptského otroctví do Zaslíbené země. Pro ně je to svátek svobody a spravedlnosti, což si zas naopak nejspíše nemyslely národové, kteří do té doby onu zemi obývali. Nicméně Bůh tomu tak chtěl.

A co dělají v tento pesachově-velikonoční čas nevěřící židovští spoluobčané? Nu přeci to samé co jejich v zázraky a mýty nevěřící nežidé. Chaty, chalupy, zahrádky, vařená vajíčka, pomlázky a slivovička. Navíc je ještě tolerantně stmeluje cukrářský beránek, o jehož symbolice vědí asi taky pramálo. Hlavně když je řachanda. Pro všechny do kupy je to navíc čas slavení návratu jara, zvyku tedy vlastně pohanského.

A je-li Ježíš pro pravověrné křesťany Synem Božím a Mesiášem, tedy Vykupitelem od hříchu, a pro praktikující Židy nikolivěk, není až tak důležité. Ti na příchod svého Mesiáše prostě jen stále čekají. V tomto jsou křesťané ve výhodě, mají náskok, který Židé nikdy nedoženou. Nepřijmou-li jej i oni za svého, jimž od narození byl.

Post skriptum: Dnes byl Ježíš na Golgotě ukřižován, zítra před úsvitem Jehošua vstane z mrtvých, čemuž věřme či nevěřme. Chtějme však věřit tomu, že tento dubnový čas bude vždy časem lásky a tolerance. Klidné Velikonoce.

autor: Jiří Tichý
Spustit audio