Jiří Tichý: Opět zastavený čas, aneb prosebná výzva!

Říkám to s vědomím, že někteří to tak nevnímali. Říkám to s vědomím, že někteří, jež to tak tenkrát vnímali, dnes svoje tehdejší vnímání alespoň zčásti korigují.

Říkám to s vědomím, že pro mnohé, dospělé už v 50. letech, si pod pojmem totalita představují docela jinačejší poměry, než onu, pro ně pouze šedivou smrdutou selanku let sedmdesátých a osmdesátých.

Aniž bych zavíral oči před srpnově pookupačním šlendriánem ekonomickým a všeobecně lidským, onen zastavený čas dotýkal se mě především ve zmrtvělé (až na výjimky) umělecké tvorbě.

Jedním z přesvědčivých svědectví tohoto zrůdného stavu byl v roce 1972 i zákaz Divadla za branou, které spolu s divadelními soubory Divadla na zábradlí a Činoherního klubu spoluvytvářelo jakýsi pomyslný pražský trigon vzájemně nepřekážejícího si nadčasového experimentátorství.

Čtěte také

V Brně, abych po čase opět zmínil metropoli libou mému srdci, jim – jak známo - umělecky konkurovaly Divadlo Husa na provázku, vzniklé o dva roky později v roce 1967 a původně prostějovské ještě mladší HaDivadlo, které se utvořilo v polovině let sedmdesátých.

A proč toto zmiňuji? Protože letos, jak lze snadno spočítat, uplyne 50. let od vzniku divadelního fenoménu, jímž Divadlo za branou nepochybně bylo.

Bohmuil Švarc a režisér Otomar Krejča-60.léta|foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

A z iniciativy jednoho nadšence, jenž patřil k technickému zázemí divadla, vznikne, ve spolupráci s Divadelním ústavem, zajímavý třídenní projekt v Galerii Antonína Navrátila, který od třiadvacátého listopadu toto výročí připomene.

Avšak proč toto připomínám už nyní v dubnovém sobotním podvečeru? Kroutíte asi hlavami. Inu proto, že máme čtvrt století od chvíle, kdy se čas opět pohnul, a mnozí jsme si mysleli, že toto divadlo (nejen jeho zakladatele a režiséra Otomara Krejču) kdosi povolaný náležitě zhodnotí.

Leč nestalo se, důvod neznám, nebudu proto spekulovat. Vím však, že v rukou několika protagonistů divadla je k takové práci dostatek podkladů ve formě fotografií, nejrůznější dokumentace včetně režijních poznámek k jednotlivým komediím, programů, dobových úžasných plakátů a tak dále a tak podobně.

A ptám se proto, proč tito neposkytli je už dávno v rozjetém čase k odbornému zpracování a zaniklé Divadlo za branou udržují tím stále v onom hnusném předlistopadovém bezčasí? Učiňte tak, prosím, a doplňte archiv instituce, jež je oprávněna se jimi zabývat.

Nenechávejte to pouze na amatérském nadšenci, který vše co má poskytne na zmíněný galerijní projekt, s nímž vás podrobněji seznámím ve vhodném čase.

Post skriptum: „Tady nehrajeme blbé divadlo, v němž, když herec odchází ze scény, dveře se před ním otevřou a za ním zavřou.“ Přibližně těmito slovy Krejča počastoval při zkoušce Čechovova Racka skvělou herečku a rozplakal ji. I o tomto bylo Divadlo za branou. Nenechávejme jej proto stále v zastaveném čase!