Kamila Pešeková: Chcete „morčacie mäso“? Stačí umět slovensky
Přesně 25 let od rozdělení bývalé československé federace je jedna celá generace Čechů a Slováků ochuzena o někdejší vzájemné propojení a ovlivňování. Znamená to, že si přestáváme rozumět?
Pravděpodobně si to myslí předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček, který nedávno navštívil Slovensko. Při této své první zahraniční cestě v roli šéfa dolní komory českého parlamentu podotkl, že zatímco čeština je na Slovensku běžná a děti ji znají z televize, české děti ztrácí schopnost slovenštině rozumět. Proto je důležité slovenštinu českým dětem přiblížit.
Jak toho chce dosáhnout, nějak zvlášť nekonkretizoval. Jednou z cest by samozřejmě bylo, pokud by se v médiích v Česku objevovalo víc slovenštiny. Jak toho ale dosáhnout? Předepsat slovenštinu ve formě nějaké kvóty? Pokud ano, koho by se týkala? Pouze veřejnoprávních médií nebo i soukromých?
A je ještě něco takového dnes vůbec reálné, když zejména mladí lidé, kteří by měli být zřejmě hlavní cílovou skupinou podobných projektů, všeobecně ustupují od sledování tradičních sdělovacích prostředků v podobě novin, televize nebo rozhlasu? Asi je to pouze jeden z řady vzdušných zámků, kterých se objevila za posledních 25 let řada.
Jako daleko konkrétnější se proto jeví jiné trendy potvrzující nadstandardní charakter česko-slovenských vztahů. Například skutečnost, že v Česku vyhrál parlamentní volby někdo, kdo pochází ze Slovenska.
Čvarga, mláka, omrvinky a atramentová machuľa
Bezproblémové vztahy obou národů, které nemají v Evropě asi obdoby, trvají od dob rozdělení federace. I když jsme první roky po vzniku samostatné České a Slovenské republiky hledali způsob, jak vzájemné vztahy nově uspořádat nebo nastavit, nakonec se ukázalo, že nic se měnit nemusí. Dokonce ani hraniční kontroly, pro mnohé tak absurdní, nedokázaly tomu zabránit a čilé vzájemné vztahy existují dodnes.
S porozuměním slovenského jazyka ale může mít problém nastupující generace, která soužití obou národů v jednom státním útvaru nezažila.
Slova jako trblietať sa, čvarga, mláka, omrvinky i téměř klasickou atramentovou machuľu by česká mládež překládala pouze se slovníkem. Těch je ale málo a jejich kvalita je diskutabilní. Nezbývá, než budovat vzájemné vztahy a vysvětlit si jazykové rozdílnosti osobně.
Jednou z cest, jak toho docílit, může být přetrvávající zájem o studium. Na českých vysokých školách studuje více než 22 tisíc studentů ze Slovenska. Je to šestkrát víc než třeba před 17 lety. Největší zájem Slováků je o univerzity v Brně. O studium na Slovensku má zájem pár tisíc Čechů. Je to sice málo, ale důležité je, že zájem neuvadá.
Ani to ale nezabrání komickým situacím. Například, pokud by si slovenský host v české restauraci objednal „morčacie mäso“, vysloužil by si pravděpodobně jen nechápavý až soucitný pohled číšníka. Protože v Česku se morčata nejedí. Na Slovensku taky ne, slovenský host by požadoval pouze – krůtí maso.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.