Karel Hvížďala: Alexandr Kliment. Po roce 1968 nastala hnusná doba

27. březen 2017

Názory a argumenty

„Protože naše cenzurní praxe je neslučitelná s ústavou republiky, se stanovami našeho svazu a především s osobním svědomím každého spisovatele, navrhuji, aby byla zrušena.” Tato slova Alexandra Klimenta zazněla 27. června 1967 na IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů v Praze, kterým začalo tzv. Pražské jaro.

To bylo podle tohoto spisovatele velice důležité pro celý svět, protože se záhy ukázalo, že tzv. socialismus je nereformovatelný. Klimentův projev patřil spolu s vystoupeními Milana Kundery a Ludvíka Vaculíka k nejdůležitějším a některé jeho pasáže platí dodneška: „Dnešnímu čtenáři je milejší masová zábava, která nevyžaduje účast na myšlenkách a citech, nýbrž která přináší rozptýlení a utvrzuje v pohodlném sebevědomí technické moci.”

Ač toho mnoho nenapsal: dvě novely Marie a Setkání před odjezdem, povídky a romány Hodiny s vodotryskem, Nuda v Čechách, Šťastný život a Modré pohádky pro malé i velké děti, není možné ho pominout. Jak napsal v Nudě v Čechách: „I kamení ucítí, když jde někdo pevným krokem, když si v sobě nese pevné rozhodnutí. Takovému člověku se jde lehko, dobře a slavnostně.”

Alexandr Kliment se narodil 30. ledna 1929 v Turnově. Otec byl brusičem diamantů, matka pocházela ze statku v Příšovicích, byla účetní a ovládala několik jazyků. Otec, Rus, se shodou okolností stal příslušníkem československých legií, se dvěma zraněními se dostal jako kulometčík přes Sibiř po dvou letech bojů do Čech. Doma se hovořilo česky, rusky a mezi kluky i doma občas i německy.

„Nastala hnusná doba, ale krásné osobní vztahy se realizují i v koncentráku“

Spisovatel, publicista a dramatik Alexandr Kliment. |foto: ČTK,ČTK

V době krize se rodina odstěhovala do Prahy za prací, otec se původně jmenoval Alexandr Ivanovyč Klimentiev. V Praze vyučoval ruštinu. Alexandr Kliment napsal: „Nikdy jsem nebyl komunista, ale prožil jsem sociálně degradované dětství, když jsem si hrál s bohatým kamarádem s krásnýma hračkama a on říkal: ,Ale aby to neviděly služky.‘ Protože jsem byl chudej.“

Dne 25. února 1948 byl na koncertu „se svou velkou láskou“. Koncert přerušily milice, jež do vedlejšího sálu přišly rozehnat schůzi národních socialistů. „Vyšli jsme ven a moje kamarádka pravila: ,Tak, a je všecko ztraceno.‘ A já jsem si to myslel taky.“

Později napsal: „My mladí jsme to věděli hned, starší ročníky doufaly, že se to zase brzy změní.“ Přesto ani po roce 1968 Alexandr Kliment neemigroval i když věděl, že už doma nebude moci publikovat. Když u bavorských hranic váhal, rozhodla česká krajina: „Nebyla hezčí, ale byla moje,“ napsal a dodával: „Nastala hnusná doba, ale krásné osobní vztahy se realizují i v koncentráku.“

Alexandr Kliment zemřel ve věku 88 let v Praze 22. března 2017 a pohřeb bude mít tento týden. Rodina plní jeho přání, aby se konal jen v rodinném kruhu, jak sdělil jeho syn Petr.