Karel Hvížďala: Pokus o ukončení privatizace politiky v České republice

17. červen 2013

Asi tak by se dal co nejkorektněji a nejpřesněji popsat zásah policie a státního zastupitelství, kterého jsme byli svědky 13. června 2013. Pokud by byl úspěšný, signalizoval by světu, že jsme po třiadvaceti letech učinili další důležitý krok k tomu, abychom se vrátili do Evropy, jak jsme si hned po listopadu 1989 vytkli a vzdálili se ruskému modelu, který tu jen v trochu jiné modifikaci přežívá. Jestli se to povede, ale zatím nevíme. Zatím odstoupil jen premiér.

Kauza Nagygate, jak ji nazval trefně bývalý zpravodajec Jan Schneider, má tři vrstvy: snaží se zmapovat klientelistickou síť dvou podnikatelů a lobbistů, pánů Rittiga a Janouška, kteří jsou podezřelí ze sjednávání pro ně výhodných veřejných zakázek a praní špinavých peněz, úplatkářství poslanců, kteří složili mandát, aby přežila vláda, a o němž se lze domnívat, že probíhalo v režii zmíněných lobbistů, kteří se na odškodnění poslanců zřejmě nějak podíleli. Nejvíc toho víme ale o posledním obvinění, které se týká zneužití vojenské rozvědky, kterou úkolovala ředitelka kanceláře premiéra Petra Nečase, paní Jana Nagyová, která zároveň s velkou pravděpodobností sloužila i jako spojka mezi premiérem a lobbisty a zařizovala odškodné pro politiky, kteří složili poslanecký mandát. Pracovala tedy velmi pravděpodobně pro premiéra podobně jako pan Dalík pro premiéra Topolánka či pan Šlouf pro premiéra Zemana.

V případě úkolování vojenské rozvědky jde evidentně o porušení zákona na obou stranách: tu může úkolovat jen ministr obrany nebo jeho prostřednictvím vláda a prezident. Paní Nagyová, jako státní úřednice, se dopustila trestného činu zneužití pravomoci. Že na její žádost přistoupil šéf vojenského zpravodajství Ondrej Páleník, který byl kritizován, že nevyšetřoval předražené zakázky, a proto zřejmě musel funkci opustit, nikoho zasvěceného nepřekvapilo, protože šlo o kariéristu. Že na něco takového přistoupil generál Milan Kovanda, velmi zkušený voják, který se osvědčil v zahraničních misích, je překvapivější. Podle vrchního státního zástupce Istvána, generál při výslechu doznal, že jednal na přání paní Nagyové. Vysvětlit si to lze jen tím, že tato paní s Petrem Nečasem byla v důvěrném styku již zřejmě od roku 2006, kdy pracovala jako ředitelka jeho sekretariátu na ministerstvu a všichni zasvěcenější o tom věděli. Aby tento vztah nebyl důkladně monitorován, proto asi taky premiér odmítl ochranku.

Podle generála Karla Randáka, bývalého ředitele civilní rozvědky, jak mi sdělil, k takovému zneužití mohlo dojít jen zcela neoficiálně, nemůže k tomu existovat žádný rozkaz, nemohl na tom pracovat ani žádný oficiální tým a musela být k tomu vytvořena speciální skupina. Rovněž si generál Randák nedovede představit, že by oba generálové do takové akce šli alespoň bez ústního souhlasu premiéra, to považuje za sebevražedný akt. Proto Nečasův výrok ze soboty, že o sledování nevěděl, je podle něj nevěrohodný. Nejdůležitější zřejmě bude výpověď paní Nagyové, zvláště, když ji bude nabídnut institut korunního svědka. Situaci přirovnal generál Randák k poměrům, které panovaly za Saddáma Husajna v Iráku.

Na druhou stranu ale generál popřel, že by bylo kvůli selhání ředitelů vojenského zpravodajství zapotřebí rozpustit celou službu a ani se nedomnívá, že tím tato služba byla příliš poškozena v zahraničí: za důležitější než ředitele považuje práci operativců v terénu, a pokud ti zůstávají spolehlivými partnery třeba pro americkou DIA, nic zcela mimořádného se nestalo: je to jen vizitka vnitřních poměrů, které vládnou v České republice. Totéž řekl v ČT bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý.

Spustit audio