Karel Hvížďala: Volby 2017. Němci chtějí stabilitu, Češi se mstí vládě
Základní rozdíl mezi Českem a Německem ve vztahu k nadcházejícím volbám je v tom, že většina Němců chce stabilitu, zatímco většina Čechů chce změnu, protože žádnou stabilitu za svůj život nikdy nezažila.
Může za to i rozdílné sociální složení: německé hospodářství z velké části stojí na malých a středních podnicích, naše společnost je spíš oligarchická.
Většina lidí není sama zodpovědná za svůj osud, je závislá na státu či na velkopodnikatelích, a proto její příklon k různým politickým subjektům je rozkolísaný podle momentální situace. Nevybírají nejpřijatelnější možnost, ale mstí se vládě za to, že si nesplnili své sny o sobě po roce 1989.
Mathias Jung, jeden z nejrespektovanějších německých demoskopů, v souvislosti s německými volbami hovoří o tzv. asymetrické demobilizaci. Tím termínem popisue strategii jedné strany, která uzme témata svých protivníků, a tím je odzbrojí, což může učinit jen proto, že protivník se nemění.
Kampaň je pak nekonfliktní, konkurent je uspán, tedy demobilizován. S touto strategií podle něho vyhrála CDU volby v roce 2009 i 2013 a evidentně je vyhraje i letos, protože všech sedm prestižních agentur ji v průměru připisuje 37 procent, zatímco sociálním demokratům jen 23 procent.
Starost o stát a vlastní zájmy politiků
Jung tvrdí, že přesnou analýzu je třeba velmi brutálně oddělit od stranické strategie, a toho většina stranických funkcionářů není schopná, a proto se skoro vždy mýlí. SPD zaostává za unionisty hlavně kvůli tomu, že nebyla schopná se modernizovat a vytahuje z truhlice koncepty z minulého století.
I vzestup Alternativy pro Německo, která má 10 či 11 procent, vidí pan Jung velice střízlivě a tvrdí, že pro obě největší strany má tato událost pozitivní důsledek: Ostatní strany nemají šanci se proti tradičním partajím spojit. V úvahu po volbách připadají jen dvě možnosti: buď opakování velké koalice, nebo tzv. Jamajka, to jest spojení unionistů, liberálů FDP a Zelených, protože ostatní strany by nikdy s AfD nekoalovaly.
Podíváme-li se tímto střízlivým pohledem na naši politickou krajinu, vyvstanou nám dost jasně i při jiném sociálním složení obyvatelstva dvě paralely, z kterých bychom se mohli poučit.
Zaprvé strategie tzv. návratů ke kořenům je zcela mylná, sociální demokraté, ODS i další partaje se musí zcela modernizovat, jako se to povedlo unionistům, kteří převedli Německo přes dluhovou krizi a zásadně napomohli modernizaci průmyslu v době globalizace, robotizace a digitalizace. Jinak se tyto naše strany budou dále propadat.
A zadruhé: pokud by dodržely všechny demokratické strany své sliby a nekoalovaly s těmi, kteří podle nich ohrožují demokracii, i kdyby ve volbách některá z těchto stran dostala něco kolem 20 procent, nebude mít šanci ohrozit režim, změní se jen vláda. To ovšem předpokládá, aby starost o stát převažoval nad vlastními zájmy politiků.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
