Karel Sedláček: Hillary a její maily

28. červenec 2016

Ach, ta Hillary a její maily, chtělo by se říci. Ty jsou její slabina. Tentokrát však nejde o její prohřešky z doby působení v roli ministryně zahraničí, ale jde o 19 252 mailů a 8034 příloh zkopírovaných ze serveru Democratic National Committee čili nejvyššího patra vedení Demokratické strany.

Prozradila je platforma Wikileaks, jež zveřejňuje důvěrné státní nebo firemní dokumenty a důmyslně zachovává anonymitu svých zdrojů. Pentagon ji po šestiletých zkušenostech označuje za hrozbu americké národní bezpečnosti.

O tom, že se do korespondence špiček Demokratické strany vetřel hacker, se vědělo už více než měsíc. V amerických médiích se objevily informace, že zlodějem korespondence je zřejmě kybernetický útočník rumunského původu. Demokratická strana tedy vyčkávala kdy přijde útok a v jaké intenzitě. A její manažéři public relations, kteří vytvářejí vztahy s veřejností, se dobře připravili.

Když Wikileaks v předvečer nominačního sjezdu zaútočil, rozpoutal vášně v řadách stoupenců druhého kandidáta na prezidentskou funkci, silně levicového Bernieho Sanderse. Pochopitelně, protože se ukázaly nedemokratické praktiky vedení Demokratické strany, jež nepřistupovalo k oběma kandidátům rovnocenně, ale podporovalo Clintonovou a hledalo způsoby, jak poškodit Sanderse.

Jeho stoupenci proto horečnatě protestovali v rozpálených filadelfských ulicích proti Hillary Clintonové. Chytla se toho samozřejmě média a objevily se první zmínky o rozkolu v Demokratické straně.

Na sjezdu se nadávalo Trumpovi

Bernie Sanders

Organizátoři sjezdu se proto zachovali podle poučky „Kdo je připraven, není ohrožen“ a předvedli úctyhodný výkon, který může sloužit jako učebnicový příklad tzv. krizové komunikace. Ta se doporučuje organizacím ve vypjatých situacích, například při krachu firmy nebo při výbuchu v továrním provozu.

První poučka zní – okamžitě jednat a informovat veřejnost, aby nehledala informace jinde.

Vedení Demokratické strany přinutilo rezignovat Debbie Wassermanovou Schulzovou, předsedkyni Národního demokratického výboru, de facto nejvyšší představitelku strany, která měla sjezd zahajovat a končit. Tato prominentní demokratka se stala obětním beránkem, Sanders se postavil za Clintonovou a při zahájení sjezdu se mu vedení veřejně omluvilo.

Ale to by bylo pro americké novináře malé sousto. „Piaristé“ strany proto přistoupili k druhému kroku – nejlepší obrana je útok. Označili za pravděpodobného původce kybernetického zločinu ruské tajné služby. A takříkajíc „spolupracující“ novináři hned domněnku vedení Demokratické strany rozvedli až k tvrzení, že za vším stojí ruský prezident Putin, který chce poškodit nenáviděnou Clintonovou a pomoci Trumpovi, který se mu líbí víc.

Z toho plyne „jasná“ logika: Trump je ruský zaprodanec a dokonce vlastizrádce. A většina komentátorů - a nejen v Americe - začala tuto spekulaci brát za bernou minci, i když zatím neexistuje jediný důkaz o její pravdivosti.

Donald Trump se sice činí, ale ke zvolení prezidenta Spojených států amerických to asi stačit nebude

Představitelé Wikileaks i Ruska ji důrazně odmítli. Jejich slova však nemají velkou váhu, protože Wikileaks opravdu není seriózní platforma a o praktikách ruských tajných služeb si taky nemůžeme dělat žádné iluze.

Na výsledek vyšetřování FBI si budeme muset počkat, ale už dnes můžeme konstatovat, že organizátorům sjezdu se podařil husarský kousek. Nikdo nezačal rozebírat, co špatného vedení Demokratické strany vlastně udělalo, ale všichni začali nadávat Trumpovi. A o to šlo.

autor: Karel Sedláček
Spustit audio