Karel Sedláček: Z amerického deníčku 9. část

Neplatilo se sice školné, ale posílali se sponzorské dary. Taky asi 2 tisíce dolarů na jedno dítě. Ale naštěstí za celý rok. A rodiče se však museli podílet na různých školních aktivitách. Když bylo zapotřebí, jeden natíral plot, druhý dodal barvy a třetí dělal dětem dvakrát týdně fotbalového trenéra. A další vozili děti ve svých soukromých autech na školní výlety.

Ráno jsem vozil staršího vnuka do základní školy. Vyjížděli jsme před osmou, protože jsem měl strach z dopravní zácpy, jež ovšem není přípustnou omluvou pro pozdní příchod. Vyučování začínalo v 8.30, ale na místě jsme museli být nejpozději v 8.21! Vyučování končilo až ve 14.39! Proč takhle na minutu přesně, na to jsem se zapomněl zeptat.

Viděl jsem v Americe výstavní školy a krásná hřiště, ale to nebyl případ školy mých vnuků, jež se skládala z několika přízemní pavilonů a betonového hřiště, lépe řečeno cvičiště s basketbalovými koši.

Čtěte také

Školní docházka je povinná už od pěti let dítěte. První třída se jmenuje Kindergarden, z německého Kindergarten. Nejedná se o dětskou zahrádku, ani mateřkou školu, ale o regulérní první třídu. Po jejím absolvování už dítě zvládne základy čtení, psaní a počítání. V první třídě bývá žáků méně než dvacet a paní učitelka má k dispozici ještě jednu pomocnou sílu, někdy jen na několik hodin.

A taky „na střídačku" vypomáhají matky. Ty ostatně dirigují před školou vystupování dětí z aut. Škole totiž chybí parkoviště a tak vozy najíždějí jeden za druhým podobně jak to známe z předávání Oskarů. Žáci sedí na zadním sedadle. Auto předjede, na minutu zastaví u chodníku. Službu konající matky otevřou pravé zadní dveře a místo filmové hvězdy vyskočí školák.

Logo|foto:Český rozhlas

Vnuk měl většinu spolužáků mexického a korejského nebo čínského původu. Taky bylo ve třídě několik černoušků a tři bílí kluci. Kromě našeho, to byl ještě jeden Ukrajinec, jehož maminka je zubařka a jeden čistokrevný Američan, jehož tatínek pracuje u filmu.

Každý pedagog učí vždy jen jeden ročník, to znamená, že ve druhé třídě měli jiného učitele a ve třetí zase jiného atd. Taky se každý rok měnili spolužáci. Nikoliv proto, že by se někam stěhovali, ale vybral je počítač čirou namátkou. Takže nevznikal jednolitý třídní kolektiv s pevnou vazbou a děti vždy navazovaly nové vztahy.

Čtěte také

V pondělí se všichni žáci a učitelé shromáždili na dvoře, tedy na zmíněném betonovém „apelplacu". Žáci prvních až pátých tříd poslouchali asi půl hodinu sdělení paní ředitelky. Jednak představila basketbalový tým, který obsadil 2. místo v soutěži 200 základních škol, což je v Los Angeles slušný úspěch. Potom oznámila, že školní rok bude o týden prodloužen, a to do 7. června. Škola prý získala nějaké peníze navíc proti původnímu předpokladu.

Logo|foto:Český rozhlas

V pondělí zde taky veřejně vyhlašuje každá třída Žáka týdne. Paní učitelka nám vzkázala, že tentokrát to bude náš vnuk. Byli jsme plni radostného očekávání. Před vyhlášením rozdala spolužákům mávátka. Taky měla plácačku s nápisem Applause, česky aplaus. Tou dávala znamení, kdy mají děti tleskat. Blízkost Hollywoodu se nezapře.

Paní ředitelka udělila našemu vnukovi pochvalu před nastoupenou školou. Byl na to patřičně hrdý. My ostatně taky, babička snad zaslzela. Přítomná matka jiného žáka nám však radost pokazila: „Paní učitelka navrhuje na ocenění děti postupně, aby se na každého dostalo. To víte, motivace je důležitá." Hezký týden s dostatečnou motivací přeje Karel Sedláček.