Libor Dvořák: „Bylo to pro mě velké zklamání,“

8. srpen 2013

řekl americký prezident, když se minulý týden dověděl, že Moskva poskytla zatím dočasný azyl bývalému zaměstnanci amerických tajných služeb Edwardu Snowdenovi. Není to ovšem jediný důvod: Spojené státy nejsou spokojeny ani s úporným ruským odmítáním v otázce nové americké antiraketové obrany s tím, jak jsou, respektive nejsou v Rusku respektována lidská práva.

Obama tedy v ušetřených pár dnech před petrohradským vrcholným setkáním nepocestuje do Moskvy, ale do Švédska. Většina ruských i zahraničních komentátorů právem upozorňuje, že beztak nepříliš vřelé vztahy mezi oběma prezidenty to rozhodně nezlepší, spíš naopak. Zároveň se v této souvislosti upozorňuje na to, že Putin loňské setkání G20 v Camp Davidu také vynechal a vyslal tam svého předchůdce Medveděva. Takže možná trochu i půjčka za oplátku ...

Kreml rychle reagoval poukazem na fakt, že problém Snowden nevytvořila Ruská federace a že Američané se sami podepsání smlouvy o extradici s Ruskem už léta vyhýbají, údajně proto, aby sami nemuseli Moskvě vydávat ruské občany, nacházející se na území USA.

Faktem je, že na rozhodnutí o tom, co se Snowdenem, se čekalo přes pět týdnů. Někteří moskevští novináři to připisují tomu, že Vladimir Putin podobná dramata s oblibou režíruje sám. Snowden se ale v Moskvě opravdu zjevil jako deus ex machina a Kremlu chvíli trvalo, než se v situaci zorientoval. Pak se – viditelně právě Putin, který k pěstování dobrých vztahů s Američany zřejmě nevidí důvod – rozhodl tak, jak se rozhodl: Snowden má podle svého ruského advokáta Anatolije Kučereny i ruskou adresu, byť nikdo neví, jakou.

Obama na druhé straně nemohl reagovat jinak. Autor v podstatě nevydařeného resetu ve vztazích mezi oběma zeměmi má doma plno politických odpůrců, kteří se rozhodně zasazují pro tvrdší postup vůči Rusku. Navíc si americký prezident musí uvědomovat, že ruští státníci Putinova typu v mezinárodních vztazích už tradičně respektují především projevy síly a Obamovu snahu o co nejrozsáhlejší rusko-americký smír hlavně na počátku prvního prezidentského období chápou jednoduše nikoli jako pokus o nastolení nové vzájemnosti, ale jako výraz slabosti.

Abychom ale nekončili na zbytečně chmurné notě: přestože vrcholné setkání lídrů obou zemí se neuskuteční, kupříkladu jednání ministrů zahraničí a obrany obou zemí se už zítra ve Washingtonu konat budou. Jak také prohlásil asistent ruského prezidenta Jurij Ušakov, Putinovo pozvání pro Obamu platí dál. Rozhodnutí amerického prezidenta ovšem patří do kategorie těch, která měnit nelze.

autor: ldo
Spustit audio