Libor Dvořák: Co přinese třetí vlna sjednocování Ruska?
Předsedkyně Rady federace Valentina Matvijenková přišla s novým návrhem na snížení počtu ruských územněsprávních subjektů. Návrh budou nejvyšší ruské politické orgány projednávat zhruba do července, ale jak představitelé státu, tak politologové vyslovují svůj názor na to, jak bude tato již třetí reforma územního členění Ruska fungovat.
Subjektů federace musí být méně – tak by se asi dal shrnout základní kánon návrhu blízké spolupracovnice Vladimira Putina Matvijenkové a dlužno podotknout, že to ani zdaleka není téma nové. Debata o tom, že Ruská federace je rozdělena na příliš velké množství územně-správních jednotek začala hned po schválení tzv. jelcinské ústavy z prosince 1993.
Tehdy vzniklo 89 subjektů federace, což znamenalo 89 gubernátorů a stejný počet regionálních vlád. Obé se z centra v Moskvě ovládalo špatně. Už tehdy proto mnozí ruští politici (například Vladimir Žirinovskij) mluvili o nutnosti počet regionů podstatně snížit – třeba na 30, ale ti nejradikálnější mluvili dokonce jen o 16 supergubernií.
Tento proces sice začal, v několika případech dokonce úspěšně: dva altajské regiony splynuly v jeden, Tajmyr se stal součástí Krasnojarského kraje atakdále. Jenže ono atakdále netrvalo dlouho, celý tento proces skončil u 80 gubernií a dál už se spojovat nikdo nechtěl. První vlna skončila, a to, jak vidíme, nepříliš úspěšně.
V roce 2000 přišel další krok – vzniklo 7 federálních okruhů v čele s tzv. politickými představiteli prezidenta. O těch se od té doby mluví v tom smyslu, že tito muži mají vliv na všechny kromě bloku ekonomických ministrů každého regionu.
„Ekonomické makroregiony“ tedy nevznikly a celé toto uspořádání dnes existuje víceméně jen na papíře. Proto zřejmě přišel třetí pokus o racionální administrativní dělení Ruska, za nímž stojí paní Matvijenková.
Hlavní smysl těchto opatření je patrně hlavně ekonomický a výsledek by měl spočívat v tom, že k hospodářsky silným subjektům by se připojily ty slabší, které by se na výkonnější dorovnávaly. Mnozí ruští ekonomové se však domnívají, že by se dostavil spíše opačný efekt.
Dramaticky situaci ovlivnily květnové prezidentské výnosy z května 2012, kdy se potřetí stal ruským prezidentem Vladimir Putin. Ty prakticky zrušily pravidlo, že nejméně polovina hospodářských výnosů musí zůstat tam, kde vznikla. Jakmile tato zásada přestala platit, dospělo se postupně ke stavu, kdy jsou rozpočty 80 procent subjektů RF ztrátové.
Jakékoli změny územně-správního dělení Ruska přinesou úspěch jedině v případě, že regiony budou politicky a hospodářsky samostatnější než doposud. To ale Putin umožnit nechce, protože si myslí, že nejlepší je řídit obrovité Rusko především z centra. Už sovětské zkušenosti přitom ukazují, že to prostě nejde.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
